Norský zápisník č. 1/2014

Ahoj všichni, po měsících čekání a plánování začala expedice Norway Fishing (zkráceně NFE) ve čtvrtek 21. srpna 2014 v pražské Krči a to pěchováním všeho možného i nemožného do automobilu FORD. Všichni jsme si řekli, že musíme zabalit jen to nejnutnější, ale pod tímto slovem si každý představujeme asi něco jiného :-) Každopádně golfová hůl se mi do auta vešla a můj Bruno I., což je má první akvarijní rybička, kterou jsem se rozhodl, zhruba půl roku od její smrti, v Norsku pohřbít, také. Mohli jsme tak začít ukrajovat první kilometry z porce celkových téměř 2.000 km, které nás dělily od ostrova Voksa, kdesi v Norsku. Celní předpisy této země nás dosti svazovaly v dovozu alkoholu, ale litr sem, litr tam, kdo by to řešil. Mirek se v Praze chopil volantu a pustil ho až v Německu. Cestou si vysloužil přezdívku Stig, díky čemuž jsme museli neustále tankovat a spotřeba našeho pojízdného domku se vyšplhala někam ke 20-ti litrům za 100 km. Po setmění mi chvílemi dokonce připadal jako Lewis Hamilton, ale snad to bylo jen zdání. Naštěstí se nám podařilo mu vysvětlit, že není úplně nutné udržovat cestovní rychlost na číslici 160, protože časová rezerva byla dostatečná a trajekt jedoucí dřív stejně využít nemůžeme. Přes Drážďany, Lipsko, Hamburk a Kiel jsme se dostali až do Dánska. Cestou proběhlo několik čůracích a kakacích přestávek, což mě stálo 1,40 EUR na poplatcích za kadibudky. V Dánsku jsem již za volantem usínal a snažil jsem se nalhat Lukášovi, že kličkuji jen proto, abych se nenudil. Nic naplat, proběhlo střídání a zbytek Dánska jsme profrčeli s Lukášem a Kopečkem za volantem. Tomáš nás dovedl bezpečně do přístavu, kde jsme dotankovali a po téměř 14-ti hodinách jízdy non-stop se v 7 hodin ráno postavili do fronty na trajekt do Norska. Zhruba v 8:30 začal "boarding" a nekonečná kolona aut se začala pomalu sunout do bezedného chřtánu trajektu. Snažili jsme se zaujmou na palubě výhodná místa, ale nakonec jsme zvolili palubu "Sun Deck", ze které byl výhled na moře a zároveň i bar a heliport. Rozhodl jsem se pozvat Mirka na snídani a za dvě "presíčka" a dva párky jsem zaplatil skoro 160 korun. Bohužel ne CZK, ale NOK, což znamená x 3,5 a rázem máme snídani za téměř šest stovek.

Cesta trajektem ubíhala poměrně pomalu a nuda s únavou se dostavily záhy. Chvilku jsme se opalovali na heliportu a po krátké prohlídce trajektu jsme se ubytovali pod schodištěm v 7. patře, kde byl heboučký koberec a všichni jsme na něm usnuli. Mirek chrápal nahlas, já vůbec. Bohužel náš spánek dost rušily vrzající dveře vedle schodiště, které vydávaly zvuk "ííííííííííííí", což nám připomínalo naši kolegyni Květu. Po 4 hodinách plavby jsme konečně spatřili břehy Norska. Modlili jsme se, aby si naše auto nevybral celní orgán ke kontrole. Neumíme si představit, jak bychom vyndávali naše věci z auta, které praskalo ve švech a zároveň vezlo pár piv navíc. Celník se naklonil do vozu, kde spatřil kvarteto blbě se usmívajících chlapců (nás), kteří se snaží vypadat maximálně v pohodě, protože jsou to pohodáři, co přeci nepašují alkohol do Norska. Lukáš s Kopečkem odpověděli na pár dotazů, jako např. kam jedete, co tam budete dělat, kde budete bydlet, znáte limity na dovoz alkoholu, máte nějaký alkohol nad limit, atd. Pak orgán uviděl za zadními sedačkami mříž, která odděluje zavazadlový od cestovního prostou, která hrozila provalením a zmohl se pouze na mezinárodní výraz, který netřeba překládat "o-ouuu". Modlení bylo vyslyšeno a my mohli volně vyfrčet na norské silnice.

Čekalo nás více než 800 km klikatých silnic, na kterých se smí svištět maximálně 80 km/hodinu a také jeden nocleh v přírodě. S tím prvním jsem se dokázal vyrovnat již dávno, ale to druhé mě trápilo víc a víc. Norská krajina je nádherná a proto jsme často zastavovali, abychom pořídili nějakou tu fotodokumentaci. Jednou jsme zastavili kvůli houbě, kterou Mirek uviděl za jízdy z auta. Donutil Lukáše zastavit u krajnice na horské cestě a sám vyběhl pro něco, co jsem ještě nikdy neviděl a to mi je lehce nad třicet. Přinesl hřib, který byl skoro stejně velký jako on sám. To sice trochu přeháním, ale posuďte sami z fotografie. Hub je tu neskutečné množství. Kdekoliv zastavíte, tak máte za minutu plnou bednu hub. My to řešili tak, že jsme za jízdy koukali do lesa, a když tam byla houba s kloboukem větším než cca 20 cm v průměru, tak jsme zastavili, dali 4 blinkry a na minutu vletěli do lesa. Po pár minutách jsme měli hub na smaženici, bramboračku i smažené houbové řízečky. Neskutečné. Pak už jsme si museli zakázat koukat do lesů. Jelikož se blížila noc, zastavili jsme na nejblbějším místě v celém Norsku a kluci se rozhodli postavit si stan. Venku lilo a romantický film na mém tabletu již nikoho nebavil, tak se šlo spát. Lukáš a Kopeček do stanu, já s Mirkem do auta. Noc byla dlouhá a zdálo se mi, že naše auto obchází medvěd, ale pak jsem zjistil, že tak chrápe můj spolunocležník. Horší bylo, že jsme stáli u cesty, kde si všechna projíždějící auta svítila dálkovými světly a tím pádem i nám do očí. Hnus. Ráno jsem se už modlil, aby se ostatní probudili a jelo se dál. Stalo se . . . sice později, než bych si přál, ale stalo. Nasoukali jsme se zpátky do FORDa a . . . nic. FORD nenastartoval. Jaké překvapení. Zoufalí jsme stáli kolem auta, čuměli do motoru a obvolávali všechny, kdo by nám mohl jakkoliv pomoc či poradit. Po pár desítkách minut si vše FORD rozmyslel a naskočil. Elektronika je prevít.

Vyrazili jsme nádhernou krajinou, kdy jsme cestou zažili déšť, sluníčko i sníh. Cestou jsme ještě nakoupili, ale naše myšlenky se již upínaly k ostrovu Voksa, teplé sprše a posteli. Kolem 19. hodiny, po 50-ti hodinách na cestě jsme dorazili do přístavu, ze kterého nás odvezl trajekt na ostrov Voksa. Hned u kotviště trajektu se nachází náš dočasný domov. Nádherný domek, který jsme si hned všichni zamilovali. Ubytování proběhlo rychle, stejně tak losování ložnic. Kolem 21. hodiny dorazil majitel, aby nám vysvětlil co a jak. Mirek udělal smaženici a Kopeček následně provedl instruktáž, jak si namotat vlasec na prut a neublížit si při tom. U této instruktáže jsem usnul. Kluci mě pak vzbudili, že se jde spát. Zítra jdeme na loď a začne vyhlazování ryb v Norsku. Váš Dušan Bambulka