Norský zápisník č. 3/2014

Ahoj všichni, dnes byl zlomový den, ale postupně. Bukina byl opravdu ráno běhat. V okamžiku, kdy jsem vstal (08:12) měl už v nohách 8 km, sprchu, vyprané tričko, uvařený čaj pro všechny a půlku chleba s paštikou v bříšku :-) Multifunkční klučina. Během snídaně proběhl krátký fish meeting, na kterém jsme si stanovili cíle a plány pro následujících 24 hodin :-) Počasí nebylo moc dobré, ale i tak jsme usoudili, že na moře prostě musíme. Těch 59 kg ryb nám do mrazáku samo neskočí.

Vyrazili jsme na tresky do stejných míst, kde jsme včera večer byli tak úspěšní. Zhruba po hodině se spustil takový liják, že nás to donutilo k návratu na základnu. Zmokli jsme až na kost a neměli jsme ani paví očko. Mimochodem, uplatnil jsem poučku, kterou mi sdělila námořnice Růžena, a to že když vidím na hladině pěnu, máme zdrhat. Bylo to zvláštní, ale po celé hladině se opravdu objevila pěna. Na základně proběhlo sušení, zahřívání, rychlé převlékání a opět krátká porada. Když přestalo pršet, muselo se něco stát, musela přijít změna. Proto jsem se rozhodl, vzít zodpovědnost na sebe a sedl jsem za kormidlo. Vyvedl jsem naši loď z přístavu a zamířil na moře. Ještě jedna drobná poznámka. Překvapilo mě, že já jediný jsem si do výbavy zabalil píšťalku. Věc, která je malá a vejde se do kapsy, ale zároveň může zachránit životy. Rose (Kate Winslet) by mohla vyprávět . . . co jí zachránilo na Titanicu život . . . obyčejná píšťalka. Za chvilku začalo opět drobně pršet, ale nám to nevadilo. Kopeček s Lukášem díky sonaru našli hejno makrel a začali jsme je tahat na palubu. Pro makrely to byl holocaust . . . vyhlazení . . . masakr . . . debakl . . . prostě odpoledne jsme se vrátili "domů" a na lodi 53 makrel a 2 tresky. Kopeček stál ve vlnách na lodi, tahal ryby z moře a štěstím křičel "kluci, to je lepší než v samoobsluze". Vůbec nám nevadilo, že lilo jako z konve. Byl to déšť vítězů ! Jelikož ryby zabíjíme již na moři, tak nás čekalo pouze kuchání a filetování. Díky této dávce už není pohled do mrazáku tak smutný.

K obědu jsme dojedli bramboračku a na Kopečkovi bylo vidět, že ho to táhne zpět na moře. Začal vymýšlet neskutečné kreace na svém prutu, který asi po hodině vypadal jako vánoční stromeček. Pozdě odpoledne se vydal Lukáš s Kopečkem ještě na moře a já s Mirkem jsme vyrazili na ostrově hledat místečko, kde bychom si mohli odpálit pár golfových míčků. Ostrov Voksa je spojen s dalším ostrůvkem a krajina je tu opravdu nádherná. Jako celé Norsko. Je tu draho, za každý přestupek Vám hrozí vězení, ale je tu krásně. Když odjíždíme na moře, tak ani nezamykáme dům . . . vlastně ani nevím, jestli od něj máme klíče. No, snad jsme tu legálně a Kopeček to u majitele opravdu zaplatil :-)

Kluci na moři byli opět úspěšní a dorazili zpátky se slušným úlovkem. K večeři jsme si pustili v TV seriál "Okjesní pjeboj" a zdlábli jsme špagety, co Mirek připravil. Druhá večeře byla makrela a treska na citronovém pepři. Mňamka ! Kolem půlnoci jsme se začali trousit do svých ložnic a nad ostrovem Voksa se začalo ozývat první chrápání. Zítra se mi snad již podaří zajistit důstojné poslední rozloučení s Brunem I. Dobrou noc . . . Váš Dušan Bambulka