Norský zápisník č. 1/2018

Přátelé, kolegové, kamarádi, v letošním roce slaví naše expedice "Norway Fishing Expedition" krásné páté výročí. Všichni na sobě cítíme, že jsme za ty roky vyzráli natolik, že toho halibuta letos již opravdu ulovíme. Teoreticky to máme zmáknuté dokonale . . . jen těch videí, co jsme o lovu této ryby viděli . . . prostě nás nemůže nic překvapit. Trochu mě zarazilo, že v průběhu roku jsem měl několik dotazů, jestli ten halibut opravdu existuje, jestli je to reálná ryba . . . jasně, že existuje . . . už jí chytli všichni, co kdy v Norsku chytali, jen my stále čekáme. Letošní příprava expedice byla komplikovanější hlavně díky GDPR . . . musel jsem si totiž obstarat souhlas mých kamarádů a spolucestovatelů s tím, že je mohu ve svých zápisnících zmiňovat a zveřejňovat jejich xichty vedle svého. Musím ještě s Lukášem probrat, jestli se GDPR vztahuje i na ryby, abych se pak nemusel třeba toho halibuta ptát, jestli se s jeho mrtvolou mohu vyfotit. 

Jelikož se jedná jubilejní pátou expedici, rozhodli jsme se "čestný výkop" věnovat Mirkovi, který byl řidičem prvního úseku Norway Fishing Expedition 2014 na trase Praha - Voksa. Letos nás Mirek vyvezl ucpanou Prahou až do Německa. Cestou jsme málem přišli o Lukáše, kterého zavalila poslední trojsedačka, která nevydržela řidičův brzdný manévr a pod náporem naší bagáže se začala sama sklápět. Lukáš byl vyproštěn, veškerý náklad vyložen a sedačka vrácena na své místo. Dalo se předpokládat, že řidič tento manévr bude opakovat častěji, tak jsme ukotvení raději několikrát prověřili. Cesta přes Německo proběhla bez výraznějších problémů a kolon . . . pravidelně jsme brzdili u rekonstruovaných úseků, kde je ve většině případů rychlost omezena na 60 km / h. Ve 22:00 jsme už stáli v přístavu Puttgarden a o pár minut později se procházeli po trajektu směr Dánsko. V době našeho odjezdu panovalo ve střední Evropě tropické parno, takže jsme se trochu ochladili až na vlnách Baltu. Na lodi jsem zakoupil "vítězné" doutníčky, které si dáme, až chytíme toho halibuta a až v týdnu Slavia postoupí přes Dynamo Kyjev. Jelikož plavba trvá necelou hodinku, nebyl moc čas okounět a před jedenáctou večer jsme opět seděli v autě a chystali se ukusovat první dánské kilometry směr Kodaň. Cestou jsme se však ještě stavili na odpočívadle, abychom nabrali sílu na další stovky kilometrů. V Dánsku jsme se na silnici zdrželi necelé dvě hodinky a už pelášíme přes Most do Švédska. Čeká nás pořádná porce kilometrů a hodin na nudné švédské dálnici směr Stockholm. Z nudy nás vytrhly snad jen tři zastávky. První byl krámek na bonbony Candy Airlines, druhou zastávkou bylo trochu neplánovaně krásné městečko Gränna, kde jsem poprvé v životě viděl double párek v rohlíku (pro Jihočechy - Double Pikador) a třetí zastávku jsem plánoval dlouho dopředu a tou bylo stockholmské letiště Arlanda, kde je hostel Jumbo Stay. Jedná se o vyřazený Boeing 747, kde je kavárna a několik pokojů vč. pilotní kabiny a všech čtyřech motorů. 

Když jsem se dokochal a dopili kávičku, vyrazili jsme na tu hezčí část švédských silnic. Cestou jsme viděli takovou švédskou SAPU a párkrát nás překvapilo nečekané uzavření dálnice a svedení provozu na okresky. Místo pro chrupnutí ve Švédsku jsme zvolili na stejném místě jako v loňském roce. Po probuzení nás už čekalo jen cca osm hodin cesty převážně švédským vnitrozemím směr Norsko. Cesta ubíhala dobře, až na úseky, kde místní silničáři frézovali a to poměrně ve velkém . . . vyfrézovali několik desítek kilometrů silnic a zmizeli. Norsko nás přivítalo zasněženými vrcholky hor a naštěstí spícími celníky :-) Cesta od té chvíle ubíhala rychle a těsně před třetí odpoledne jsme dorazili na Nordskot.

Rychle jsme se ubytovali a začali tahat nekonečné množství tašek a beden z auta. Pan majitel John od nás dostal pár českých piv a předal loď. Chtěli jsme na moře vyrazit ještě dneska, ale značná únava a vytrvalý déšť nás na moře nepustila. Mirek se proto chopil vařečky a ohřál výbornou gulášovku z konzervy. Ještě nás čeká příprava prutů, kdy dostane Kopeček šanci, jako každý rok, udělat z nás absolutní blbce, protože jsme za ten rok většinu fíglů a uzlů samozřejmě zapomněli :-) Abych předešel Vašim dotazům, jak to bylo letos s tankováním, tak ANO, Kopečkovi se to letos opět málem povedlo . . . tentokrát chybělo jen 5 km :-) 

V loňském Zápisníku jsme zapomněl světu oznámit novinku, kterou jsme se dověděli na ostrově Bolga od paní domácí !!! Chytili jsme totiž poměrně dost okouníků a jak známo, pokud nás tato ryba bodne svým trnem, tak prý nastupuje stejná bolest a otok jako při bodnutí včelou nebo vosou. Pro nás však bylo novinkou, že okouník má zároveň ve svém těle i protijed. Stačí rozříznout jeho oko a tento "gel" si nanést na poraněné místo. Otok a pálení zmizí prý do několika minut. Snad tento návod nebudeme potřebovat. V letošním roce nás čeká další novinka a tou jsou nové limity pro vývoz úlovků. Tuším, že od 01.01.2018 platí, že pokud chceme domů dotáhnout 20 kg ryb, musí být náš ubytovatel registrován v celonárodním systému rybářských center. Ten náš je, ale pokud by nebyl, mohli bychom přivést pouze 10 kg ryb. Pro nás by to mělo znamenat to, že budeme denně reportovat množství ulovených ryb do nějaké aplikace. Trochu doufáme, že nám při odjezdu nebude nikdo naše bedny vážit. Jak jsme již četli v různých diskuzích o norském rybolovu, aplikace nefunguje a tak budeme vše zapisovat ručně do tabulky. Také jsme zjistili, že norské bankovky, které máme z loňska už letos neplatí. Naštěstí jsme na dědině a tak v místním krámku nám "dovolí" za ně udělat kšeft :-) Takže bude dost marmelády :-) Stejně jako v minulých letech, tak i v roce 2018 máme pro Vás soutěžní otázky. Pro nejlepší z Vás máme drobné dárky. V každém vydání Norského zápisníku bude jedna soutěžní otázka. Stačí, pokud odpovědi na všechny otázky, zašlete najednou po našem návratu z expedice. Doplňující otázkou je "kolik bude vážit největší námi chycená ryba při letošní expedici. Tak zatím . . . Váš Dušan