Norský zápisník č. 1/2021

Přátelé, kolegové, kamarádi, už jsme skoro nedoufali, že se to podaří, ale stalo se. Naše partička vás všechny zdraví z expedice Norway Fishing Expedition 2021. Jak jistě víte, v loňském roce nám Norsko "uteklo" o 14 dní, kdy díky zhoršení situace ohledně čínského bacilu spadla naše země do tzv. "červené zóny" a Norsko nám přibouchlo dveře téměř před nosem. Naštěstí se nám podařilo dohodnout s majitelem ubytování a přesun celé expedice na rok 2022. Když mohou být olympijské hry pro rok 2020 v roce 2021, proč by nemohla být Norway Fishing Expedition 2020 v roce 2022, ale to o rok předbíhám :-) Letošní expedice byla naplánována tradičně hodně dopředu a vše klaplo v předem nastavených termínech. Stálo nás to sice dost sil a času, protože sledovat zároveň restrikce a semafory v pěti státech najednou nebylo zrovna jednoduché, ale stálo to rozhodně za to. Jsme tu a možná je to pro nás podobný pocit, jako při naší první expedici v roce 2014. Rovnou možná přeskočím na to, na co se mnozí ptáte a to jak probíhala cesta ohledně kontrol a omezení. Poprvé jsme naše občanky a očkovací průkazy museli vytasit při přejezdu Švédsko - Norské hranice. Jinak to nikoho nezajímá a nikdo to moc neřeší. Na trajektu jsme měli roušku, ale že by to někdo vyžadoval a dohlížel, to rozhodně ne. V obchodech a na benzínkách nosí roušku opravdu jen ten, kdo ji chce nosit. Pokud vás bude zajímat nějaký detail, napište mi na mail nebo na FB a můžeme probrat detaily, pokud vás to bude zajímat, ale tímto končím protiepidemické okénko :-)

Začali jsme balit, nakupovat a zjišťovat stav své výbavy . . . rybářské samozřejmě :-) Naše polovičky pekly, vařily, smažily a hlavně začaly truchlit, že nás 10 dní neuvidí. Tím, že jsme do poslední chvíle netušili, možná ani nevěřili, že to letos klapne, nechali jsme některé věci opravdu na poslední chvíli, takže to byla ve finále trochu honička, ale zvládli jsme to díky naší obrovské zkušenosti. Naše putování pro letošní rok začalo na tradičním místě a to v Krči, kde jsme se stihli ještě rozloučit s kolegy, kteří neváhali a přišli nám zamávat. Jak se později ukázalo, šlo jim ale pouze o to, přesvědčit se, že jsme opravdu odjeli :-)

V letošním roce jsme si vybrali lokalitu Steigen, kde jsme již v minulosti byli dvakrát, ale na jiném místě. Prozatím je to nejsevernější lokalita, kde jsme vybalili své pruty a proutky. Při nalodění do naší dodávky nás velmi překvapilo, že máme naše přibližovalo mnohem méně zaplněné, než kdykoliv předtím. Do teď čekáme, kdy přijdeme na to, co nebo koho jsme zapomněli přibalit :-) Trasu jsme vybrali tradiční, jen jsme museli důkladně dbát na to, abychom pro přechod do Norska využili jeden z otevřených hraničních přechodů. Cesta tedy vedla z Prahy po D8 na Drážďany, Berlín a přístav Puttgarden. Trajektem do Dánska a následně přes Kodaň, Malmö a Stockholm až do Norska. V Německu nás překvapilo pár věcí. Jednou z nich bylo neuvěřitelné množství uzavírek a omezení na dálnicích, což pro nás znamenalo mnohdy nekonečné courání v pravém pruhu za kamiony a další a to mnohem horší překvapení nám připravila naše "Slávka", která v Budapešti prohrála 0:2. Po několika čůracích pauzách jsme dorazili do přístavu. Pomalu jsme ani nezastavili a už nás pouštěli na loď, kde jsme se nalodili jako druhé auto a jen co jsme došli na palubu, loď vyplula. Nevím, jakou má tento trajekt přesně kapacitu a jaká byla oficiální obsazenost, ale já bych to odhadl tak na maximálně 20% tradiční předcovidové obsazenosti. Smutné, ale zase se s nikým nikde netlačíte a nečekáte v koloně. Na trajektu jsme si udělali pár fotek a usadili se na hodní palubě, kde jsme strávili celou plavbu, která trvá asi 45 minut od odražení po přiražení, takže jen tak tak stihnete proběhnout free shop a vyřešit potřeby na toaletě :-)

Dánskem jsme profrčeli jako střela a po přejezdu Oresundského mostu a krátké celní kontrole, kdy si s námi celník prohodil pouze pár slov a to bez kontroly dokladů (prostě viděl partičku sympatických mladíků z východní Evropy), jsme se ocitli ve švédském království. Od této chvíle jsme měli před sebou 24 hodin jízdy do našeho přechodného bydliště v Norsku. Vím, že mi často "vyčítáte", že naše zážitky z cest nejsou tak "peprné" jako v prvních letech, ale co máme dělat, když už jsme tak zkušení a nic nás hned tak nerozhodí a nepřekvapí ? :-) Za volantem se střídáme v pravidelných intervalech a itinerář je dopředu naplánován do posledního detailu. Dokonce Kopeček tankuje včas a nečeká až na svou oblíbenou "nulu" :-) Švédskem jsme tedy profrčeli do Stockholmu po dálnici a pak dále na sever po okreskách, ale vše bez nějakých zádrhelů nebo dokonce problémů. Cestou minimum kamionů a obytných vozů, což také obvykle nebývá běžné.

S vědomím poměrně značné časové rezervy, kterou jsme si vytvořili pro případné kolony na hranicích, a které nakonec naštěstí nebyly, jsme se snažili Lukášovi splnit sen, aby se mohl vykoupat ve Švédsku. Nejprve kluci u jednoho jezera uskutečnili pracovní online schůzku, ale koupat se tam bohužel nedalo, pak jsme raději odbočili z hlavních cest a hledali vhodné místo u řeky. Našli jsme krásné přírodní koupaliště, jemuž neodolal ani Kopeček a skočil za Lukášem do vody. Následoval už "pouze" přesun směr hranice norského království, což znamenalo hodiny poměrně nudné cesty krajinou, kde už rostou pouze kosodřeviny a přes cestu běhají losi, sobi, lišky nebo ovce. Kdybychom nebrzdili, už jsme mohli mít plný mrazák :-)

Bylo znát, že se blíží nejrizikovější část naší cesty a to celní procedura při vstupu na norské území. Na sociálních sítích se často objevují příběhy, kdy bezdůvodně celník pošle cestující do karantény, na testy nebo rovnou domů, takže mírná nervozita ve voze panovala. Těsně před celnicí nás Norsko vítalo barevnou hrou na obloze a nám bylo jasné, že to klapne :-)  Celník byl velmi milý a nechtěl nic nad rámec toho, co Norsko oficiálně zveřejňuje jako podmínky pro vstup na své území. Pár aut neočkovaných turistů čekalo na parkovišti na výsledky testů, ale my už začali ukrajovat první kilometry norských silnic. Původně jsme chtěli zastavit hned za hranicí a pokusit se dohnat spánkový deficit, ale Kopeček trval na tom, že chce spát s výhledem na moře, tak nás "povytáhnul" ještě o pár desítek kilometrů výš a nad ránem jsme se uložili ke spánku asi hodinu a půl jízdy od našeho současného ubytování.

Po vyřešení všech našich návyků (pracovních, stravovacích i hygienických) jsme vyrazili směrem Steigen Brygge, které se stane na týden naším přechodným domovem. Cestou jsme se ještě zastavili na jednom místě, které jsem doufal, že stihneme během našeho pobytu navštívit a to muzeum Baterie Dietl, která byla jednou ze tří nejsilnějších dělostřeleckých baterií zbudovaných Němci k obraně evropského pobřeží. Palebná postavení tří těžkých děl ráže 406 mm měla chránit ústí Západního fjordu a tím i přístup do strategicky významného severonorského přístavu Narvik. Opravdu zajímavé místo.  Po prohlídce opevnění jsme si dali kávu a vyrazili na poslední část naší cesty, která představovala již jen asi 15 kilometrový úsek :-)

Po příjezdu na místo nás čekal tradiční a léty vychytaný rituál vybalování, převzetí lodě a přípravy prutů. Sice jsme chtěli ještě dnes vyrazit na moře, ale jelikož sluníčko smažilo a po uvítacím pivu a panáčku dobrého rumu se nám chtělo ještě víc spát, padlo na ¾ posádky spaní, kterému jsme podlehli :-) Co dělal ty dvě hodiny Lukáš, to bohužel nevíme, ale tvrdí, že on nespal :-) Večer jsme si připravili rybářskou výbavu na zítřek, dali si vínko s meruňkovicí a někteří již spinkají. Kopeček ladí venku výbavu k dokonalosti, aby si pak nevyčítal, že ponechal něco náhodě :-) Předpověď počasí máme lepší než vy v ČR, takže zítra budeme rybařit možná i v tričku, ale každopádně už se všichni moc těšíme. Světla je tu dost i teď v cca 1:29, takže času na to, chytit toho halibuta, máme víc než dost :-) Držte nám palce.

Váš Dušan