Norský zápisník č. 1/2022

Přátelé, kolegové, kamarádi, posíláme srdečné pozdravy z Norska. Tento letošní pobyt je téměř vymodlený, protože, jak mnozí víte, jedná se o rezervaci z roku 2019 na rok 2020 a "díky" pandemii jsme se na poloostrov Senja do Mefjord Brygge mohli podívat až letos. Vše jsme tedy měli opravdu dost času naplánovat a načasovat. Plánovaný odjez byl letos dodržen téměř na minutu přesně, což nás překvapilo hlavně u Kopečka, který si naplánoval přílet z dovolené cca 9 hodin před plánovaným odjezdem do Norska. Na letošní expedici jsem si konkrétně já nakoupil spoustu novinek, jako například nové kufříky na rybářské potřeby nebo nové oblečení.  

Z našeho oblíbeného místa na Budějovické ulici jsme odjížděli za velkého zájmu široké veřejnosti ve středu kolem 11. hodiny dopoledne a trasa byla předem jasná. Cestou jsme se chtěli zastavit v muzeu automobilky Scania v Södertälje a následně pokračovat kolem Stockholmu až na sever do Kiruny a poté překročit hranice do Norska. Bohužel až pár hodin před odjezdem jsme zjistili, že zrovna v těchto týdnech je toto muzeum zavřené a nám tak vznikla neplánovaná časová mezera, kterou jsme již nedokázali plánovaně zaplnit. Českou republiku jsme opouštěli na prahu další z mnoha vln veder, které nás v letošním létě zasáhly. Nebudeme zastírat, že jsme se začali těšit na teploty kolem 15 stupňů, které nyní panují na severu Norska.

Cesta přes Německo až do přístavu probíhala netradičně hladce a to bez kolon či jiných zdržení. Cestou nás jen zarazilo neskutečné množství aut s dánskou registrační značkou, která se vracela pravděpodobně od teplých moří domů. To mělo za následek i poměrně hojně zaplněný trajekt, což jsme při loňské expedici nezažili. Nám to ale nevadilo a díky VIP tarifu jsme na trajekt najížděli opět mezi prvními. Cestu jsme si opravdu maximálně užili na horní palubě, kde nás doprovázel teplý vítr od Baltského moře a zapadající sluníčko. Po opuštění trajektu jsme se zastavili ještě omrknout zapadající sluníčko z odpočívadla Bogø a pak již následoval přejezd přes Dánsko směr most přes Öresund.

Teď vám již mohu prozradit, že se celá naše cesta do Norska obešla bez jediné kontroly dokladů a to bylo velmi pozitivní zjištění. U vstupu do Švédska nás dříve kontrolovali pravidelně, ale možná to bylo tím, že nyní jsme přijížděli do země třech korunek v nočních hodinách a pracovnice celní správy, které měly zrovna noční směnu, měly spoustu práce s taháním nějakých krabic sem a tam. No a zhruba tady končí sranda.

Již na benzínové stanici v Kodani jsem si všimnul dýmu, který se vznášel podezřele blízko našeho auta, ale myslel jsem si, že to bylo od auta u vedlejšího stojanu, protože záhy zmizelo vedlejší auto i dým. Jak se ale později ukázalo, tak dým byl bohužel "náš". Když jsme se s Lukášem střídali na jihu Švédska v řízení, z auta se začalo regulérně hulit a do toho všeho přestal fungovat posilovač řízení. Pod autem se objevilo nejprve pár kapek oleje. Z kapky bylo loužička a dál to většinou znáte. Do motoru jsme koukali všichni čtyři, ale kromě toho, že byl celý od oleje, jsme vlastně nic nového nezjistili. Nezbývalo než vyhledat odbornou pomoc. Dokoupili jsme 2 litry oleje a většinu z nich jsme hned do auta hned nalili. Bylo cca 11 hodin večer a nikde nikdo. Rozhodli jsme se proto posunout se směrem Stockholm, kde jsme našli autorizovaný servis Ford, který otevírá v 7 hodin. V pořádku jsme do Stockholmu dojeli a s kouřícím autem, ze kterého již nyní teklo vše možné, zastavili v 6:00 před servisem. Čas do otevírací doby jsme věnovali odpočinku a spánku. S úderem 7. hodiny ranní nakráčel Lukáš s Kopečkem do servisu. Já jim byl v patách, ale ne proto, abych pomohl s tlumočením ze švédštiny, ale chtělo se mi již delší dobu na WC a tohle byla slušná možnost, jak toto vyřešit. Já svůj problém vyřešil, ale kluci náš společný nikoliv. V tomto dealerství Fordu měli celozávodní dovolenou a tak nám pan vrátný nemohl pomoci. Dostali jsme však adresu s dalším servisem v okolí, kde by měli mít otevřeno. Skutečně měli, ale chyběla jim chuť nám pomoci (prý moc práce a málo mechaniků). Na cestu jsme však dostali další tři adresy, kde by to prý mohlo jít. Všechny dílny ale bohužel otevírali až mezi 8. a 9. ranní. Některé z dílen na nás působily tak, že pokud bychom tam auto dali, již bychom ho asi nikdy neviděli. V jednom z nich, konkrétně "GPS AUTO SERVICE" se nás však ujali s velkou ochotou, péčí a pochopením naší naléhavé situace. Usadili jsme se v čekárně, kde byly dva gauče a jedno velké okno do dílny a čekali na verdikt. 

Sledovali jsme, jak se auto postupně zvedá a pak zase klesá na zvedáku a mechanik, který tuto zakázku "vyhrál" jen kroutí hlavou, chytá se za ní a neustále chodí do kanceláře k šéfovi. Po cca hodince čekání následoval verdikt, že je zničený krycí plech u rozvodů a tím dochází k úniku oleje a jeho dalšího rozstříkávání po celém motorovém prostoru a podvozku. Co dál ? Majitel autoservisu začal dohledávat, kde by se tento díl dal sehnat dříve než za několik dní. Podařilo se mu sehnat poslední v celém Stockholmu a hned se pro něj také sám vydal. Zaplavil nás optimismus, já přestal hledat na webu letenky do Prahy a konečně jsme začali i trochu odpočívat. Pan šéf přijel, díl dovezl, předal ho mechanikovi a teď už to měla být jen záležitost několika desítek minut.  

Mechanik se však po několika desítkách minut zase začal chytat za hlavu a značně bezradně chodit po dílně. Verdikt č. 2 - vadná vodní pumpa. Vše se opakovalo znova. Opět se podařilo sehnat jedinou v celém okolí Stockholmu. Tak teď ? Jasně, teď už to klaplo ! Mechanik se tedy opravdu nadřel a svou mzdu za těch 6 hodin práce si opravdu zasloužil. Útěchou nám snad mělo být, že v tom nejsme sami, protože v té samé dílně stál na jiném heveru další Transit se stejným problémem. Zaplatili jsme, rozloučili s osazenstvem dílny, které jsme po těch sedmi hodinách začali považovat téměř za své přátele. Mimochodem celkem se jedná o 4 chlápky z Ázerbájdžánu a Uzbekistánu a po dodělání našeho auta se šel jeden z nich s koberečkem v ruce pomodlit. Jestli do toho zahrnul i náš šťastný odjezd, tak mu dodatečně ještě jednou děkujeme ! Povedlo se. 

Po hodince jízdy jsme se zastavili na kafe v oblíbené restauraci MAX, dojedli lívance od paní Bambulkové a pak už vyrazili na další štreku Švédskem směr vytoužené Norsko. Projeli jsme kolem hornického města Kiruna, hraničním přechodem do Norska a kolem Narviku směr poloostrov Senja. 

Ubytovali jsme se dříve než v plánovaných 14 hodin, tak jsme měli alespoň čas na vybalení a nachystání zbraní na toho halibuta J Původní plány, že vyjedeme na moře ještě dnes, jsme nakonec vzdali, protože Kopeček sestrojuje na tu nebohou rybu něco velkolepého, tak mu to trvá již několik hodin a na nás ostatních se začíná podepisovat ta obyčejná lidská únava. Mimochodem, cestou od Stockholmu jsme viděli další dva Transity čekající na odtahovku . . . blbá náhoda nebo opravdu platí to pořekadlo "Fordem tam a vlakem zpět" ? 

Váš Dušan