Norský zápisník č. 1/2024

Přátelé, kolegové, kamarádi, máme odstartováno. Norway Fishing Expedition 2024 byla zahájena netradičně v neděli a to z toho důvodu, že letošní pobyt máme poprvé zarezervován od středy do středy. Po cestě jsme naplánovali několik zastávek, abychom si ten 10. ročník náležitě užili a zpestřili. Tím, že jsme měli časový harmonogram velmi benevolentní, dopřáli jsme si první zastávku již u Slaného a druhou ještě před hranicemi kousek za Chomutovem. Jistě jste si všichni všimli, že poprvé za celou dobu našich cest na Sever, jsme z Prahy nevyjížděli po D8, ale po D7 a za to vás chválíme. Cesta ubíhala velmi rychle, bez dopravních zácp a zdržení. Na palubě vládla uvolněná atmosféra, protože všichni jsme plni očekávání, co nám 10. ročník přinese. Zatím se to projevilo pouze tím, že jsme našeho Transita vyzdobili výročními samolepkami, které odkazují na historii našich výletů do Norska v letech 2014 – 2024. Rád bych vám zde řekl, že na cestách naše výzdoba slavila úspěch, ale bohužel jsme jeli tak rychle, že všichni naši fanoušci zůstali daleko za námi a samolepky se začaly trochu loupat. Trajekt, na který jsme se v 5:15 nalodili, byl překvapivě téměř prázdný.  

Po vylodění v Dánsku nás naše plány vedly hned do švédského Göteborgu, kde se naše posádka pokochala skvosty švédského královského námořnictva v podobě bitevních lodí a ponorky. Jakmile skončila tato nečekaně zajímavá prohlídka, přesunuli jsme se na tzv. "hřbitov aut", který je u norsko – švédských hranic, takže jsme nejprve opustili Švédsko, abychom se po pár desítkách minut do něj zase polní cestou, kolem hraničního kamene z roku 1752, vrátili. Toto místo má své kouzlo a vzniklo z autobazaru, který prostě přestal jednoho dne v roce 1956 prosperovat a takto to dopadlo. Na parkovišti jsme dolepili poslední chybějící samolepku na Transita a opustili záměr na tomto místě přečkat noc. 

Vydali jsme se raději přes celé Švédsko do městečka Kiruna, kde byl náš další cíl v podobě místního kostela, který se stal před několika lety stavbou roku, ale který bohužel již asi svému účelu neslouží, protože je oplocený, stejně jako velká část okolních domů, do kterých se pomalu zakusují stavení stroje a město Kiruna evidentně čeká další demolice zástavby. Věřím, že se kostel podaří od tohoto uchránit.  

Čekala nás poslední část cesty Švédskem a to přes Laponsko a národní park Abisko. Po přejezdu do Norska jsme zjistili, že máme opravdu velký náskok a tak padlo rozhodnutí, přejet celé souostroví Lofoty až na jeho téměř samý konec ve vesničce jménem Å. Nejprve jsme však ještě při západu slunce romanticky dožvýkali poslední řízky a tousty ve vesničce Laukvik u majáku a pak se teprve vydali směr "áčko". Na parkovišti nad touto vesničkou jsme se nad ránem snažili dohnat spánkový deficit a teprve poté jsme se vydali na obhlídku krásných domečků v této původní norské rybářské vesničce. Počkali jsme zároveň, až otevře místní pekárna, kde jsme si koupili ke snídani skořicové šneky a skvělou koblihu. V původním plánu jsme měli ještě návštěvu akvária, ale na to nám již síly nezbyly a rozhodli jsme se pro přemístění k našemu dočasnému domovu, kde jsme se snažili vyvíjet nátlak na správce, aby nás ubytovali o trochu dříve, což se nám ve finále asi o 1,5 hodiny opravdu povedlo a my se tak mohli na několik dní přesunout z Transita do krásného rybářského domku a na týden se opět cítit jako lidé. Tedy až po nutné sprše, samozřejmě. Večer nás čekalo sledování fotbalového zápasu pražského velkoklubu z Edenu a po večeři jsme zahájili montáž našich zabijáckých návnad na zítřejší lov halibuta. Ano, je to zase tady, držte nám prosím palce.

Dušan