Norský zápisník č. 1/2026

Přátelé, kolegové, kamarádi, zdravíme vás opět po roce z norského království. Letošní ročník by mohl mít podtitul "útěk před vedrem" a to se evidentně povedlo. Jsme tu zatím sice jen několik hodin, ale i tak můžeme směle prohlásit "je nám opravdu zima". Dnes bylo asi 12 stupňů a má být i hůř. Na moři to navíc fouká a tak jsme promrzlí jako po štědrovečerní procházce před nadílkou.

Nepřijeli jsme se sem ale opalovat, ani ukazovat svá vypracovaná těla v plavkách (až na Lukyho), ale čeká nás tvrdá práce, abychom naplnili bedny kvalitním rybím masem a naše rodiny tak zbavili hladomoru. Pro letošní radovánky jsme opětovně zvolili lokalitu, kterou známe z let minulých a to Senju – konkrétně středisko Mefjord Brygge. Dobrých míst pro nás náročné a zkušené rybáře je málo a tak musíme občas "dobrý flek recyklovat". Naše výprava odstartovala ve středu 5. srpna 2026 a Míra jí pojal jako "kávový festival". Do Norska přemístil značnou část vybavení kuchyně z domova a každý den nás hodlá překvapit jedním druhem kávy.

Kopeček už v autě vymýšlel, jak pojmout snížení vývozních limitů a vymyslel dva zlepšováky, z nichž jeden možná využijeme. Napadlo ho, že budeme brát do mrazáků pouze to nejlepší maso z každé chycené ryby a dovezeme si tak sice "pouze" 15 kilogramů masa, ale toho nejkvalitnějšího. Samozřejmě z praxe víme, že možná budeme rádi za jakékoliv maso z chycených ryb. Druhý zlepšovák byl ten, že bychom si do Norska příště vzali sušičku na maso a chycené ryby rovnou sušili a tím si jich dovezeme mnohem víc. Po jejich naložení doma do vany se jim vrátí jejich původní objem a tvar. To jsme zavrhli jednohlasně. 

Samotná cesta za Polární kruh probíhala naštěstí tradičně bez větších problémů a jak jsme si vše naplánovali, tak to vlastně klaplo. Po cestě jsme si udělali jednu delší, plánovanou zastávku a to v Automobilovém muzeu v Härnösandu, které je největším muzeem automobilů ve Švédsku. Nachází se v pobřežním městě Härnösand v oblasti Höga Kusten. Na ploše přibližně 5 000 m² se v několika halách vystavuje přes 200 až 300 vozidel. Expozice pokrývá časové období od roku 1899 až do 90. let 20. století. Muzeum založil v roce 2015 místní podnikatel a nadšenec do aut Calle Lundkvist. Sám procestoval celé Švédsko, aby nashromáždil výjimečnou sbírku vozidel i příslušenství a zpřístupnil ji veřejnosti. Našli jsme tam opravdu nádherné kousky a v celém areálu je i několik WC, což se, jak již z našich vyprávěních víte, mnohdy opravdu hodí. Cestou jsme ještě omrkli přestěhovaný kostel ve švédské Kiruně a Lukáš pak pomohl dvěma seniorním Finkám dolít olej do jejich seniorní dodávky. Na Senju jsme dorazili dnes dopoledne a naštěstí jsme měli náš apartmán již připravený, tak byla možnost se okamžitě "nastěhovat". Po nutném vybalení zásob do lednice jsme začali připravovat naše zabijácké vybavení na moře. Kopeček prohlásil, že je čas vyrazit poškádlit ryby, ale nesetkalo se to úplně s pochopením a nadšením, ale když dodal, že podle předpovědi počasí již lépe nebude, přepadla nás panika a na hladinu jsme tak náš člun spustili již dnes. Vrátili jsme se logicky ještě unavenější, než jsme na moře vypluli, ale útěchou nám bylo 56 makrel, které se nám dnes podařilo chytit. Byly to opravdu pěkné kousky a snad neovlivním naší soutěž, když prozradím, že nejtěžší z nich měla 0,76 kg, což je makrelu poměrně fajn váha.

Dušan