Norský zápisník č. 3/2016

Přátelé, kolegové, kamarádi, dneska jsme si trošku přispali. Hlavně tedy já s Kopečkem, ale u mě to bylo tím, že jsem dlouho do noci psal Zápisník pro Vás, naše věrné fanoušky. Lukáš nebyl běhat, tak byl natěšený alespoň na sportovní rybolov :-) Od rána bylo moc hezké počasí, tak všechno nasvědčovalo tomu, že dneska by to šlo. Přiznám se hned zkraje, ale ráno jsem nebyl úplně ve formě . . . včerejší večerní a dosti pikantní nakládaný hermelín, který byl ale tak moc dobrý, ve mně zanechal dost výraznou stopu a já nebyl ráno schopný vyrazit s klukama na moře. Jako kluk z Prahy jsem se už naučil řešit tyhle věci v lese, ale na lodi to neumím a vlastně asi ani umět nechci :-) Prostě jsem to vzdal a kluky nechal ve štychu. Teď, píšíc tyto řádky, mám tak strašnou chuť na ten nakládaný hermelín . . . Mirkovi se to opravdu povedlo, ale nic by se nestalo, kdybych se nesnažil do sebe nasoukat tu feferonku. Přitom vím, co to se mnou dělá :-) 

Když jsem se uvedl do stabilizovaného stavu, uvařil jsem si čaj a pustil si dva díly oblíbeného Colomba. Jelikož ale bylo tak hezky, nedalo mi to a vyrazil jsem na vyhlídku nad naším ubytkem. Když se daří, tak se daří, tohle pořekadlo pro mě platí dneska asi celý den a tak jsem při cestě z vyhlídky uklouzl na kameni s mechem a zahučel o několik metrů níž mezi další šutry. Slušně jsem se potloukl, ale foťák se mi podařilo udržet ve vzduchu, tak se mu nic nestalo. Trocha odřenin a pohmožděnin, ale jinak jsem OK a na funkci to nemá vliv. Musel jsem se sám sobě smát. Zbytek času do návratu 3/4 expedice z moře jsem raději trávil u TV sledováním LOH v Riu. Uvědomil jsem si, že přesně před čtyřmi roky v Londýně vznikla tradice Zápisníků Dušana Bambulky :-) Dávali samé nudné sporty, tak mi spíš vrtalo hlavou, jestli kluci přivezou konečně už toho halíka nebo jestli se čekání protáhne o dalších x hodin. Nebudu Vás moc napínat . . . nepřivezli. Naopak přijeli trochu bez nálady, protože úlovek neodpovídal času strávenému na moři. Jediné, a z mého pohledu dost výrazné, plus byl Lukášův úlovek (dvě hezké tresky), který se mu podařilo ulovit na návnady zakoupené v akci v LIDLu !!! Další rána pro Kopečka :-)

Po krátké pauze a rychlém obědu (špagety) jsme vyrazili zpět na moře . . . tentokrát jsem jel také. Štěstí to evidentně nepřineslo, protože jsme chytili jen asi tři tresky a pár makrel . . . ale co, mrazák se plní a něco domů určitě dovezeme. Podařilo se nám domluvit s majitelem objektu, že nám jeho syn ukáže, kde se chytají halibuti, takže doufáme, že to klapne a my tak zvýšíme své naděje na ulovení této vlastně strašně hnusné ryby. Děkujeme za Vaše vzkazy . . . jako poděkování pro Vás máme soutěž o upomínkový předmět z Norska . . . otázka zní . . . "Kolik bude vážit nejtěžší ryba, kterou tady chytíme ?". Zatím máme rekordní úlovek v podobě tresek, které měly 6 kilogramů . . . je na Vás uhodnout, jestli toto číslo ještě překonáme nebo nikoliv. Za nás musím říci, že doufáme, že ANO :-)

Vaše odhady mi pište na mail do 15.08.2016. Vše vyhodnotíme po našem návratu. Soutěže se mohou zúčastnit samozřejmě všichni včetně těch z Vám, kteří se k Zápisníku dostanete takříkajíc z druhé ruky. Paní Petra z Kladna se ptá, zda máme nějaký bojový pokřik, když vyrážíme na moře . . . raději moc nekřičíme, abychom na sebe zbytečně neupozorňovali . . . přeci jen Kopeček ještě neumí pořádně couvat z kotviště :-) Váš Dušan