Norský zápisník č. 2/2019

Přátelé, kolegové, kamarádi, dneska by to šlo, řekl jsem si ráno, když jsem otevřel víka. Sluníčko zalilo okolní krajinu, já cítil všude kolem rybinu, z kluků nikdo ani nedutá, takhle nechytneme toho halibuta. Překvapivě jsem se probral už v osm ráno a kluci ještě chrněli, ačkoliv večer Kopeček vyhrožoval, že chce vyrazit nejpozději v osm :-) Posléze jsem zjistil, že Lukášovi křivdím, protože ten tou dobou už běhal po ostrově a dal si dneska 10,5 kilometrů. Potkal cestou ovce, krávy i husy, tak snad dneska potkáme i nějakou rybu :-) Snídani jsme pojali jako "dojíždění zbytků" z cesty. Myslím, že už poslední, protože Kopeček dotlačil poslední toasty a já bábovku. Musíme uznat, že co do video výbavy jsme nejvybavenější parta tady na ostrově, protože máme kromě mobilů a foťáku i podvodní kameru na prut, další kameru s podvodním pouzdrem a jako vrchol Míra testuje dron. Výsledkem je fakt, že soudruzi z DDR mají sice více ryb, ale my alespoň víme, jak u toho vypadáme :-)

Ráno jsme vyrazili na moře za slunečného počasí a Lukáš vyhrožoval, že se musí natřít "padesátkou". Sotva jsme vyjeli na moře, sluníčko zmizelo a začalo dost foukat. Později jsme zjistili, že mělo foukat tak moc, že i sousední DDRáci vyrazili jen do bezpečné vzdálenosti. Nakonec to tak silné nebylo, ale pohoupali jsme se, to ne že ne :-) Jezdili jsme po moři a hledali ryby tak vehementně, až jsme začali Kopečka podezírat, že chce dorazit až na Island. Máme loď, která má nádrž asi na 150 litrů benzínu, což je fakt hrozně moc, takže pro Kopečka je to vlastně loď bezedná a obáváme se, že s námi bude podnikat nekonečné výpravy :-) Již včera jsme měli drobné problémy se sonarem na lodi a dneska se to celé vystupňovalo tak, že nefungoval vůbec. Kopeček byl nepříčetný, což docela chápu, když jedete na moře několik kilometrů daleko a pak zjistíte, že nevíte přesně, co je pod vámi. Neuspěla ani má rada, že budeme chytat prostě tak, jak chytali naši předci, tzn. "po čuchu" :-) Jezdili jsme po moři jako slepý na autodromu a dlouho, dlouho se zdálo, že ani dnes nechytíme žádnou "bratelnou" rybu. Pořád nám na pruty lezly jen malé čudly, co by nebyly ani do pomazánky. Nakonec se podařilo chytit asi 7 tresek a myslím, že 5 makrel. Asi 6 tresek bylo tak na hraně, jestli je vzít či nechat plout, ale Lukáš prohlásil, že má velkou rodinu a hodně dětí, které mají furt hlad a tudíž není čas na hrdinství a budeme brát i ryby, které bychom třeba ještě loni nechali moři :-) Sám Lukáš pak chytil jednu moc pěknou tresku, která měřila skoro metr, ale přesně to nevíme, protože ji rychle naporcoval, aby ji dětem zamrazil na rybí prsty :-) Za dnešní den jsme přišli o tolik nástrah, že jsme to za jeden den snad nikdy nezažili. Každý z nás přišel minimálně o jednu lepší nástrahu, takže na dne moře se po dnešku válí několik tisíc korun :-) 

Po příjezdu "domů" se Kopeček vrhnul na telefon, aby "omlátil" majiteli loď o hlavu. Asi uspěl, protože na zítřek máme připravenu loď novou, která snad bude funkční a přinese nám i štěstí. Dneska toho ani Němci moc nechytli, ale halibuta zvládli chytit :-) Mimochodem, otec pana majitele, který nám přišel pomoci s lodí, Kopečkovi řekl, že halibuta chytí všichni a kdekoliv, tak ať nad tím moc nepřemýšlíme :-) Kluci si na naši expedici přivezli několik seriálů, které jsme plánovali po večerech sledovat, ale je tu nějaká divná televize značky Panasonic, která nepřehraje vůbec nic. Tak po všech zoufalých pokusech teď sledujeme Mamma Mia 2. Já měl dnes také dobrý den, když mi několikrát projel háček prstem a z toho jednou až na nehet a celé jsem to korunoval při kuchání, kdy jsem propíchl tresku i s mým prstem. No krve jako z vola :-) Na moři se kluci báli, abych nepřivolal žraloka :-) Teď italským červeným vínem doháním krevní ztráty :-) Zítra uvidíme, co nás čeká, ale jedeme zase chytit halibuta :-)

Váš Dušan