Norský zápisník č. 3/2022

Přátelé, kolegové, kamarádi, zdravíme vás všechny z Norska. Dnešním dnem jsme překonali všechny naše rekordy z rybolovu za všech 8 dosavadních ročníků. Po dvou dnech rybaření máme nachytáno vše, co potřebujeme a zůstává tak čas na honění halibuta. Včera večer, když jsme filetovali tu rekordní porci úlovků, donesli si čeští kolegové své úlovky a mezi nimi byl i halibut. Prohlédli jsme ho, ale z pověrčivosti na něj vůbec nesahali. Je to jako se Stanley Cupem . . . kdo se s ním vyfotí a sáhne na něj, nikdy ho nevyhraje. Znamená to, že já mám stále šanci chytit halibuta i vyhrát Stanley Cup.

Poznámka pro děvčata 1: Stanley Cup je trofej pro vítěze NHL.

Poznámka pro děvčata 2: NHL je hokejová liga v USA a Kanadě. Něco jako naše Extraliga, ale líp platí.

Dnes jsme vyrazili na moře kolem 11. hodiny dopoledne. Zmoženi včerejším masakrem jsme vstávali postupně docela pozdě, tady až na mou maličkost, která od 7. ranní psala opožděně zápisník. Doufali jsme, že strejda Kopeček zvolí odpočinkovou variantu rybolovu, ale to jsme se zmýlili. V první fázi jsme dostali za úkol změnit myšlení a chtít chytit jen ryby ve velikosti žraloka z filmu Čelisti. Na každou návnadu byl ke standardnímu háčku namontován ještě přídavný trojháček. Dnes již víme, že je to málo a těch trojháčků na tu gumu musí přijít mnohem víc. Na lodi panovala dobrá nálada a přísný zákaz chytání makrel a podobných čudel. Počasí nám přálo, tak jsme vyrazili na stejná místa, která nám předchozí den darovala tak početné úlovky. Jen taktika byla uzpůsobena na halibuta. Tuto taktiku jsem vám kdysi již popisoval. Je to docela nuda, protože jen čekáte a většinou se nic jiného nechytí, jelikož nástrahy jsou moc velké, aby je sežral jen halibut. Dobrovolně jsme na toto přistoupili a pár hodin se na vodě společně "nudili". 

Když se zhoršilo počasí, přišlo pár hodně dobrých úlovků v podobě tresek obecných, které nám daly opravdu zabrat, a jejich lov jsme si maximálně užili. Největšího giganta vytáhl Kopeček a je to zatím ta nejtěžší ryba naší letošní expedice. Jenže s horšícím se počasí nás to přestávalo čím dál tím víc bavit, protože jsme nemohli pochopit, proč máme dobrovolně zmoknout a prochladnout, když limit pro vývoz filetů z Norska jsme dávno naplnili. Věděli jsme, že cesta "domů" nám zabere minimálně hodinu a počasí bylo již opravdu nevlídné, ale Kopeček házel dál a dál. Prostě nešlo s ním hnout. Nakonec i on uznal, že je čas na návrat a do kotviště jsme dovezli 6 výstavních tresek, které jsme hned zpracovali, a nyní již tuhnou společně s ostatními. Teď jsme už po večeři (lečo s bramborem a vývar), koukáme v TV na "Jestli se rozzlobíme, budeme zlí", venku zase vyšlo na chvilku sluníčko a Kopeček přemýšlí, jak na tu placatou rybu. 

Váš Dušan