Norský zápisník č. 3/2026

Přátelé, kolegové, kamarádi, dnešním dnem jsme naplnili vývozní limit a od zítřka chytáme jen žraloky, keporkaky, delfíny, mečouny a možná ještě přimhouříme očko nad halibutem. Standardně se nám to často nestává, že by první dny byly takto úspěšné, ale prostě se zadařilo a máme "plné bedny". Převažují stále zatím makrely, ale již po dnešním rybolovu jsme několik balíčků přesunuli z našeho regálu do police "pro chudé", kde jsou zbytky od zkušenějších a úspěšnějších rybářů pro ostatní neschopné začátečníky.

Dnešní den začal společnou snídaní, kdy si každý ulovil v lednici a okolí na co měl zrovna chuť a mě přišlo k chuti vajíčko natvrdo, které připravil Luky i pro nás ostatní. Chtěli jsme původně vyrazit v devět, ale Kopeček měl komplikované jednání se správcem, kdy mu lidsky a od srdce vysvětil, že jejich služby stojí za málo. Nakonec však donesl náhradní kanystr s benzínem a my mohli vyrazit na moře i se zásobou pohonných hmot na cestu do Kanady. Mirek se dnes rozhodl vynechat tu jedinečnou možnost být s námi na moři a nechat se omývat deštěm a šlehat větrem. Místo toho zvolil svůj volnočasový program a udržoval teplo našeho rodinného rybářského krbu.

Na moři se mezitím odehrával dramatický souboj mezi přírodou a trojicí mladých chlapců z východní Evropy, kteří toužili chytit něco jiného než makrelu. Mě se to nepovedlo, ale Kopeček s Lukášem zajistili naší expedici klid do dalších dní, když se jim podařilo nachytat 6 krásných tresek, ze kterých bylo poté 11 kilogramů perfektních filetů. Doplňkem bylo ještě 10 makrel, které budeme již od zítřejšího dne pouštět na svobodu, pokud to jen půjde. Dnes to Lukáš zkusil, jednu pustil a ta to podle všeho pravděpodobně "rozchodila" a následně se vrátila mezi svou rodinu, kde vyprávěla o setkání s tak hezkými a milými lidmi. Ne vždy lze chycenou rybu pustit na svobodu, protože pravidelně se setkáváme s případy, kdy ryba z přemíry snahy se s námi setkat, skočí na háček břichem nebo okem a taková ryba je následně odsouzena být potravou pro nenažrané racky.

Slušně promočeni jsme se vrátili do přístavu, kde nás již čekal Mirek s dnešním odpoledním a večerním menu. Po vykuchání úlovků a jejich uložení k zatuhnutí do mrazáku jsme se zahřáli vývarem, který následoval výběr ze steaků a jako večeře byla treska na asijský způsob podle rodinného receptu rodiny Slavíků, jejichž kořeny zasahují možná až do Vietnamu. V pauze mezi tímto obžerstvím jsme stihli kouknout v televizi na fotbal a probrat plán na další dny.

Každým dnem si uvědomuji, jak fajn ta naše parta skvěla funguje a vzájemně se doplňujeme. Rozhodl jsem se, že vám postupně představím jednotlivé členy naší expedice i z tohoto pohledu, abyste věděli, jak tu fungujeme a co vše je potřeba řešit a hlídat. Jako první mě napadl Míra, který má v naší partě nezastupitelnou funkci a pravidelně se mj. stará o naše bříška a chuťové pohárky. Letos nám každý den připravuje několik druhů kávy a kávových nápojů. Pravidelně vytahuje ze svých bezedných tašek a beden gastronomické poklady a díky němu poznáváme nové a netradiční chutě a vůně. Míra je ten, který každý den po připlutí jde připravit teplé jídlo pro naše hladové krky a pak stojí dlouhé hodiny s námi ve filetárně, kde opracované ryby pečlivě a důkladně vakuuje do sáčků. Společně s Lukášem pak ukládá tyto klenoty do mrazáku. Díky Mírovi víme, že hlady nezemřeme. Na lodi nepřestává překvapovat množstvím chuťovek, které nechá kolovat a tím pomáhá udržovat dobrou náladu v posádce. Zároveň je největším dokumentaristou naší expedice a jednou, až nám všechna videa a fotky ukáže, tak to teprve doceníme. Mirek nás pravidelně udržuje v bdělosti při cestování, protože ho musíme neustále hlídat, aby trefil na správný trajekt, držel směr, dodržoval rychlost a nedovezl nás třeba do Ruska. Kredit mu patří i za to, že nás udržuje "IN" v moderních trendech a celkově šíří dobrou náladu a pohodu. S Lukášem se stará o náš filmový archiv a vybírá, na co budeme koukat.

Dušan