Norský zápisník č. 4/2019

Přátelé, kolegové, kamarádi, změna je život, říká se, a z toho důvodu jsme odložili návštěvu místního supermarketu (mimochodem jednoho ze dvou) na zítra a vše jsme dnes podřídili úspěchu na moři. Budíček v 8:00 a o hodinu později odjezd na moře. Dnes jsme jeli opravdu na moře. Myslel jsem si, že po moři jezdíme už od pátku, ale Kopeček nám vysvětlil, že pokud to není otevřené moře, není to moře :-) Dnes nás tudíž čekala pořádná štreka. Jeli jsme na místo vzdálené asi 35 kilometrů, kde se už jednalo opravdu o otevřené moře. Zvláštní pocit houpat se na lodičce uprostřed moře a nikde nic v dohledu. Najednou má člověk ještě větší respekt k moři než obvykle. Cesta trvala poměrně dlouho, ačkoliv kapitán Kopeček místy vytáhl z naší lodičky až 50 km/hodinu. 

Počasí bylo dnes poměrně dobré, mělo trochu pršet, ale nakonec spadlo jen pár kapek. Vítr byl v normě, takže ideální podmínky pro rybaření. Na jedné z prvních zastávek jsme chytli jednu čudlu, kterou jsme samozřejmě hned pustili a dvě krásné makrely, které putovaly do mrazáku :-) Trochu jsme se v duchu začali posmívat Kopečkovi, že pro ty dvě makrely jsme opravdu nemuseli jezdit tak daleko, ale v tom to začalo. Naše prokletí bylo prolomeno a Poseidon nám seslal nadílku vpravdě vánoční :-) Tahali jsme jednu rybu za druhou, všechno krásné velké tresky tmavé. Za pár okamžiků jsme měli obě bedny plné a ryby se nám válely všude možně :-) Nachytali jsme neuvěřitelné množství krásných ryb. Po tomto masakru jsme zkusili ještě několik míst na otevřeném moři, ale nikde se to již neopakovalo. Jen Lukáš chytil ještě jednoho asi ¾ metrového mníka a společně s Kopečkem několik okouníků, ale jinak nic. Odpoledne se nám už chtělo docela domů, ale dostat Kopečka z otevřeného moře je něco jako dostat děti z aquaparku. Věděli jsme, že nás čeká pořádná fuška při kuchání a čištění ryb, ale on jezdil a hledal a hledal a jezdil, až mu pak došlo, že už chytá sám, protože Lukáš si četl, Míra spal a já čuměl do blba. Všude kolem byla mlha. Mimochodem mlhu jsme zažili na moři poprvé, určitě tedy na otevřeném moři. Byl to zvláštní úkaz a nebýt GPS na lodi, asi bychom začali panikařit :-)

Po příjezdu "domů" jsme s Kopečkem a Lukášem kuchali ryby víc než 2 hodiny, pak ještě uložit do mrazáku, odvézt zbytky na moře, doplnit benzín do nádrže, bylo toho prostě moc. K večeři od Mirka Babici jsme se dostali kolem desáté večer úplně vyřízení. Pak rychlá sprcha a do postele, tady až na mě. Kluci už chrní a já plním zpravodajské povinnosti :-) Nálada v našem týmu se po dnešku rapidně změnila, protože víme, že maso dovezeme :-) Lukáš je šťastný, že nebude mít ty ovocné knedlíky doma v mrazáku :-) Přesný počet ryb za dnešek nemáme, ale bylo to na desítky tresek. Největší chytil Lukáš a měřila 86 cm. Kopeček zaostal o krásných 6 centimetrů. Nesl to ale statečně. Sice zkoušel tresce natáhnout ocas, ale o šest čísel se mu to nepodařilo :-) Děkujeme za všechny pozdravy, které nám posíláte. Máme z toho opravdu velkou radost, že je naše expedice rok od roku sledovanější :-)

Váš Dušan