Norský zápisník č. 4/2023

Přátelé, kolegové, kamarádi, dnešní ráno nebylo tak pěkné, jako to včerejší, ale i tak jsme s Lukášem vstali poměrně brzo a dali si společně snídani. Kluci se přidali později a pořád jsme řešili, kdy a kam na moře vyrazit, abychom se vyhnuli blížícímu se dešti a velkému větru. Nakonec rozhodnutí padlo, že odjedeme kolem 16. hodiny. Stále na nás leží stín ze včerejšího nečekaného neúspěchu a prázdných beden v mrazáku. Nejvíce se to projevuje na Kopečkovi, který se čím dál častěji uchyluje do svého pokoje ke knížce s mnohoznačným názvem . . . . a nevíme, co chystá 😊 Snažili jsme se ho přemluvit, abychom vyjeli dnes dříve na ryby – nechtěl, snažili jsme se ho vylákat z úkrytu na jídlo – nechtěl.  

Dnes jsme se dohodli, že se poprvé vrátíme z moře v "rozumnou" dobu, tj. před večerníčkem a ne jako doposud kolem půlnoci. K pozdnímu obědu jsme si uvařili kuřecí vývar, abychom nabrali sílu. Ještě během dopoledne jsme s Lukášem zahlédli, že se k našemu domu blíží stádečko sobů, tak jsme neváhali a pořídili pro vás pár fotek, jak to tu běžně chodí při soužití s přírodou . . . byl to skvělý zážitek. Místní to brali naprosto jako samozřejmost a pár turistů se seběhlo s foťáky stejně jako my. 

Cílem dnešního výjezdu byl překvapivě halibut a velká treska. Náš plán opět nevyšel a začíná to být souboj s časem, protože potřebujeme naplnit bedny nejpozději během zítřejšího nebo středečního dne, aby vše stihlo alespoň trochu zmrznout.  Zatím bych řekl, že jsme na tom zatím historicky nejhůř a to je trochu smutné, když jsme na severu Norska, kde ryby podle všech rybářů lezou skoro samy do lodí. Čekali jsem mnohem lepší úlovky, ale stále se nevzdáváme. Dnes jsem použil dokonce pastu na halibuta, kterou jsem dostal jako dárek, ale nezafungovalo ani toto. Nakonec se podařilo téměř nemožné a to, že jsme narazili na hejno makrel, kterých se nám (Kopečkovi a Lukymu) podařilo několik ulovit, tak máme na čem stavět a zítra pojedeme opět na stejné místo a budeme doufat. Jako největší zmar beru to, že se mi podařilo chytit v moři kámen a vytáhnout ho na loď. Nechápu, ale asi to patří k tomu všemu. Jsme na severu a příroda je tu trochu jiná, než jsme zvyklí ze středního Norska. Na moři například potkáváme hejna malých ptáčků, jak se houpou na vlnách a mnozí z nich ještě ani neumí lítat (jeho jméno po vás budeme chtít v rámci naší soutěže). Do toho hejna malých racků a aby toho nebylo málo, tak jsme viděli malého tuleně, jak si nás ve vlnách dlouhou dobu prohlížel.  Děkujeme za vaše vzkazy, které jsou opravdu příjemné a povzbuzující a zároveň vás vyzýváme, abyste nám posílali otázky na členy expedice, na které budeme v některé z dalších vydání odpovídat. 

Tak zatím . . . 

Dušan