Norský zápisník č. 4/2026

Přátelé, kolegové, kamarádi, dnešní den byl jako malovaný, a protože nás netlačí čas ani nedostatek ryb, vůbec nám nevadilo, že jsme vlastně nic nechytili. Začnu ale postupně, ať udržím čtenářstvo v napětí.

Ráno byl odjezd na moře stanoven kapitánem Kopečkem na 9:00, ale jelikož jsme spíše piráti než poslušná posádka, odjížděli jsme cca s 90minutovým zpožděním. Lukáš se ráno rozhodl pro návrat ke zdravému životnímu stylu a po 10kilometrovém běhu okolní krajinou se konečně rozhodl za slabého deště jít se vykoupat do moře, které mělo tou dobou krásných 11 stupňů. Následovala rychlá snídaně, při které se podávala mj. vejce natvrdo z domácího chovu paní Bambulkové.

Dnešní rybolov byl plánován v podobném duchu, jako ten včerejší, což by obnášelo vyrazit ven z našeho fjordu směrem k otevřenému moři, ale vlastně ihned po opuštění závětří našeho domácího přístavu kapitán usoudil, že tohle dneska fungovat nebude a stočil příď naší kocábky směrem opačným do hloubi bezpečného fjordu. Začalo docela dost foukat a zvedaly se vlny, takže nebyl čas na hrdinství a zvolili jsme rybolov bez zbytečného rizika. Jelikož víme, že na konci fjordu Mefjorden se nachází farma na chov lososů, bylo naší snahou se dostat co nejblíže a doufat, že tam mají třeba drobnou dírku, kterou by jim mohlo hejno lososů uniknout směrem k naší lodi. Samozřejmě se to nestalo a my se na farmu dívali pouze ze stanovené vzdálenosti 100 metrů. Počasí bylo nakonec moc příjemné a pokud svítili sluníčko a fjord nás chránil před větrem, tak to bylo téměř na tričko.

Rybolov to byl takový zvláštní, protože jsme nechtěli brát žádné ryby, když jsou limity naplněné, a hlavně se nám nechtělo kuchat a filetovat. Dohodli jsme se, že budeme ryby prostě pouštět zpět do moře, a to se týkalo i makrel, na což nejsme zvyklí a trhalo nám to srdíčka. Většinu času jsme tak spíše slušně řečeno prodiskutovali, abychom neriskovali vytažení ryb, které budou natolik poškozené, že návrat nezvládnou a stanou se potravou pro racky. Chytili jsme jednu poměrně slušnou tresku a abychom ji nemuseli brát do filetárny, pustil jsem se do ní rovnou na lodi, což bylo za ty roky také poprvé, kdy někdo z nás kuchal téměř za jízdy.

Cestou zpět nám došel benzín, což by samo o sobě nic neznamenalo, protože za tímto účelem se vozí náhradní kanystr a s tím se prostě počítá, ale došel nám na poměrně nevhodném místě, a to u bójky, kterou tu mají pravděpodobně rybáři, aby jim označila, kde mají klece na kraby. Než se klukům podařilo dolít benzín, zamotalo se nám lano od bójky do motoru a problém byl na světě. Mohli jsme vyrazit k domovu, ale nastartovat motor by znamenalo definitivně se odsoudit k volání "odtahovky". Nic příjemného při zhoršujícím se počasí, ale Lukáš s Kopečkem prokázali svou pružnost a šikovnost a dokázali nás vyprostit. Motor zažehnut a pádíme do přístavu.

Po příjezdu jsme se převlékli a k obědu Mirek připravil špagety s omáčkou a sýrem. Příjemně unaveni jsme zalehli k TV a koukli se na další dva díly "Štěstíčku naproti". Večer se Kopeček rozhodl ještě pro další pokus, jak najít a zdolat halibuta a sám vyrazil na moře. Lukáš následně servíroval k večeři rajčata s mozzarellou a olivovým olejem. To celé bylo do bříšek posláno na vlně bílého rakouského vína a nutno dodat, že nám je fajn. Mirek připravil další ze svých kávových lahůdek a nic nám tady nechybí.

Každým dnem si uvědomuji, jak fajn ta naše parta skvěla funguje a vzájemně se doplňujeme. Rozhodl jsem se, že vám postupně představím jednotlivé členy naší expedice i z tohoto pohledu, abyste věděli, jak tu fungujeme a co vše je potřeba řešit a hlídat. Jako další mě napadl Lukáš, který má v naší partě nezastupitelnou funkci a pravidelně se mj. stará o to, aby naše úlovky v mrazáku byly pěkně promrzlé. Každé ráno se ponoří do boxu a balíčky s rybami náležitě přeskládá. Často je právě Lukáš první vzhůru a připraví pro ostatní čaj, vajíčka nebo dobrou pomazánku. Další z jeho činností je dohled nad odpadovým hospodářstvím a tříděním odpadu. Vlastně celkově bych řekl, že co se týká lednice a kuchyně, tam je Lukáš jako doma. Většinou je to právě on, kdo první rozchodí myčku. Na lodi je Lukáš zase spolehlivý zásobovač s jídlem a pitím a dbá na náš pitný režim a vždy má po ruce nějakou oplatku, snack nebo sušenku. Škoda, že často s arašídy, na které mám alergii. Zároveň se na něj můžeme spolehnout, že vždy rychle a spolehlivě přispěchá na pomoc při vytažení ryby do lodi nebo jiných činnostech. To samé se o něm dá říct při řízení a věcech spojených s přesunem. Každoročně je to právě Lukáš, kdo skládá naše věci do auta při cestě do a z Norska, protože pro nás ostatní by to byl neřešitelný rébus. Je to taková naše "chladná hlava". Jeho další z mnoha rolí je IT specialista naší výpravy, protože zajišťuje propojení a rozchození televize pro možnost přehrávání filmů a seriálů. Společně s Mírou pak mají na starosti výběr toho, na co budeme při naší expedici koukat.

Zítra je v plánu dopolední návštěva města Finnsnes, kde provětráme peněženky a také uvažujeme o návštěvě místní restaurace, kde nás láká rybí polévka. V dalších dílech našeho Zápisníku se můžete těšit na představení našeho současného obydlí i tradiční rubriku "nad dotazy čtenářů".

Dušan