Norský zápisník č. 5/2017

Přátelé, kolegové, kamarádi, ráno jsme se probudili do krásného dne. Počasí se konečně umoudřilo a my se těšili na dnešní úlovky. 

Hned po snídani jsem zašel ještě doplnit zásoby do obchůdku a kolem jedenácté jsme vyrazili na moře. Trochu jsme změnili návnady, protože dneska máme políčeno na velké kousky. Díky pěknému počasí jsme mířili do vzdálenějších míst a na místa, kde se mají nacházet opravdu trofejní kousky. Pročesávali jsme vody okolo malých ostrůvků, lovili ve vodách hlubokých i mělkých . . . prostě dělali jsme co jsme mohli, ale vůbec, ale vůbec NIC !!! Na moři jsme byli celkem skoro sedm hodin a domů jsme se vrátili s bednou markel. Jako super, rozhodně si nenaříkáme, ale nebýt poslední asi hodinky, kdy jsme chytali již vyloženě jen makrely na místech, kde víme, že jsou, tak celý náš dnešní lov skončil fiaskem. Moře bylo dnes opravdu jako Mácháč. Sluníčko místy pařilo jako v Bibione, až nám bylo konečně na lodi i horko. 

Kopeček působil odevzdaně až zničeně . . . k dnešnímu dni se dost upínal. Navíc hned po příjezdu mu správcová oznámila, že výlet s místním rybářem nebude, tak mi ho bylo kluka líto. Náladu nám zvednul Babica, když k večeři servíroval fazole po Jihlavsku s těstovinami. Ještě před jídlem se Lukáš konečně odhodlal a skočil z mola do moře. Po večeři opět vyrazil Lukáš s Kopečkem na večerní lov a dovezli další várku makrel. V době, kdy byli kluci na moři se vrátili sousedi z DDR a to co dovezli nesměl nikdy Kopeček spatřit :-) Z lodi vyndali plnou bednu obrovských tresek, z nichž největší měla 20 kilo ! Hlavu měla větší než Mirek :-) Jako tečku na závěr . . . chytili i halibuta ! Konečně jsem tu rybu viděl a mohl si na ni i sáhnout . . . je fakt strašně hnusná. Trochu jsme měli strach, že až kluci dorazí a Kopeček přijde do filetovací místnosti s bedničkou makrel a tam uvidí TOHLE, že ho to zničí, ale vzal to kluk sportovně. Nevím sice, jakou bude mít noc, ale teď se docela drží . . . nechce, abychom ho viděli brečet :-) Soutěž ani připomínat nemusím . . . hlasujete moc hezky a jsem rád, že nám stále věříte . . . my to totiž ještě nebalíme. Váš Dušan