Norský zápisník č. 6/2024

Přátelé, kolegové, kamarádi, drazí rodinní příslušníci, dnešní den se nesl v duchu relaxu a zevlingu. Ráno ke snídani jsme si dali párky a buřta s hořčicí a dobrou kávou. Dopoledne jsme za zvuků mistra Karla Gotta slavnostně vyvěsili vlajku na balkon a u této vlající zástavy probíhalo focení.

Po této modelingové chvilce jsme se rozprchli . . . Kopeček vyrazil pro halibuta na moře, Luky s Mírou nazuli toulavé kecky a vyrazili na místní lokální kopec zrovna v okamžiku, kdy se spustil liják, no a já vyrazil do Leknes do KIWI pro další zásobu marmelád. Když jsme se tu zase sešli, pustili jsme si na Netflixu Vyšehrad FYLM a duchem byli s Kopečkem na moři, který pěkně moknul. Kluk dorazil přesně ve smluvený čas, aby stihl potřebnou očistu, ale zatím bez halibuta.

Od 18. hodiny jsme měli rezervaci v restauraci v Leknes, na kterou jsme se vymódili do našich nových výročních triček a kšiltovek. Společně s naším autem zaparkovaným před restaurací jsme budili rozruch, asi jako nějaká posádka rallye Paříž – Dakar. Po předkrmu jsme si každý objednal hlavní jídlo. Míra s Kopečkem měli hovězí hamburger (každý jiný), Luky si dal rybí hamburger a na mě zbyla poslední porce halibuta. Večer v restauraci jsme zakončili dobrou kávou a přesunuli se do "našeho" domečku.  Mimochodem, zjistil jsem, že návštěvnost našich webových stránek po dobu naší cesty sem vzrostla, tak je fajn vědět, že QR kód na skle opravdu asi funguje a lidi zajímá, co je to za partu mladých, pěkných chlapců z východní Evropy.

Kopeček dnes v autě při cestě z restaurace smutně prohlásil, že chytit toho halibuta je prostě pekelně složité. Když si teď večer na lodi připravoval pruty na zítřejší poslední vyplutí, dal řeč s místním rybářským průvodcem a ten ho pochválil, že má vše v pořádku, jen doporučil drobné úpravy, tak zítra to klapne opravdu na last minute. Ještě jedna úvaha na téma halibut napadla naši čtenářku a to ta, jestli halibuti prostě už pomalu nevymřeli, když je nemají ani v restauracích. S Kopečkem jsme se shodli, že na tom asi něco bude.

Co nás čeká zítra ? Sám nevím, ale určitě postupné balení, čištění, desinfikování a Kopeček jede na svůj poslední letošní pokus. My ostatní máme pruty už pro letošek pověšené na hřebík. Budeme muset večer vyčistit loď a dotankovat, abychom byli připraveni na její předání. Míra slíbil ke snídani smaženici z hub, které dnes na lofotských kopcích posbíral, tak se těšíme. Koukneme do lednice a začneme s postupnou likvidací zásob, tak snad nepukneme. Já se chystám nafotit náš příbytek, abych vám představil náš dočasný domov. Snad to všechno stihneme. Konečně jsem "vyvěsil" soutěž i na Facebook, tak kdo chcete lístky na koncert skupiny Kabát, tak se tam podívejte a zkuste své štěstí. 

Dušan