Norský zápisník č. 7/2016

Přátelé, kolegové, kamarádi, jsme doma ! Cesta byla náročná a nekonečně dlouhá . . . hnala nás však touha vidět opět tváře našich blízkých :-) Čím déle jsme byli na cestě, tím více jsme toužili po vaně a posteli. Večer před odjezdem jsme si ještě udělali malou párty v marině a Kopeček učinil poslední pokus, jak lapit halibuta. Jak to dopadlo, nemusím asi nijak zvlášť rozepisovat. V pátek ráno jsme si v klidu pobalili zbylé věci a začali porcovat medvěda. V rybářském "slengu" to znamená rozdělovat zmrzlé ryby do jednotlivých krabic . . . pro mě bylo překvapující, že jsme měli všichni plné bedny a k tomu ještě pár makrel zbylo do igelitek. Takže dobrá práce a maximální spokojenost. Zašli jsme ještě do krámku pro nějaké drobnosti, Kopeček koupil benzín do lodi, abychom ji vrátili s plnou nádrží a po natankování Transita jsme vyrazili směr Praha. Musím přiznat, že hezčí tankování jsem ještě nezažil . . . abych tankoval s výhledem na Lofoty, tak to se mi na Jižní spojce nepodaří :-) Navíc platil Lukáš, takže pohoda :-) Vyrazili jsme plně naloženi kolem jedenácté s tím, že máme cca 30 hodin na cestu do Larviku na trajekt, kterou zvládneme za cca 20 hodin čisté jízdy. Takže klídek, žádný stres a 80 na tachometru. Opět se nám letos nepoštěstilo cestou potkat ani soba a ani losa. Tak snad příště. Cestou jsme se zastavili opět v informačním centru na Polárním kruhu, kde jsme koupili nějaké suvenýry.

Kdesi pod Trondheimem jsme na odpočívadle zastavili na nocleh. V Norsku jsou odpočívadla téměř na každém rohu a jsou opravdu čistá a hezká. Dokonce i záchody jsou ve stavu, že se je člověk nemusí štítit je použít. Na jednom takovém odpočívadle jsme se na noc "ubytovali" pod dohledem statného losa, který majestátně postával u silnice v nadživotní velikosti. Ráno si jen nepoplést směr při výjezdu z parkoviště a čekalo nás už "jen" asi 350 kilometrů čisté jízdy do Larviku. Ještě jsme se zastavili ve městě Drammen (cca 100 km od Larviku), kde jsme doplnili zásoby marmelád a jiných pochutin a pak už nám nic nestálo v cestě vyrazit směr přístav. Nalodili jsme se loď SuperSpeed 2 z roku 2007 s kapacitou cca 1900 lidí a 760 aut. Letos jsme pro přepravu opět využili služeb společnosti ColorLine. Při čekání v přístavu jsme probírali osud trajektu Estonia, který se potopil v září 1994 v Baltském moři. Vzájemně jsme se ujišťovali, že teď už se nic podobného stát určitě nemůže. Po nalodění nás kapitán uvítal a informoval, že to cestou bude trochu foukat a že se máme připravit na cca 3 metrové vlny. No houpalo to slušně a myslím, že kapitán nepřeháněl. Vážně to dost houpalo. 

Na lodi jsme nakoupili nějaké dárky i mňamky a kolem deváté večer vyrazili na dánskou půdu směr Deutschland. Do Prahy nám zbývalo cca 11 hodin jízdy, tak se dalo předpokládat, že budeme kolem osmé ráno doma. Kilometry jsme ukrajovali rychlostí blesku a užívali si vymoženosti jménem DÁLNICE :-) Kolem Lipska nás zbrzdila uzavřená dálnice, ale to byla jen malicherná komplikace proti tomu, co nás čekalo. Kopeček (to je ten, co se marně snažil týden chytit halibuta) ze zatím nezjištěných důvodů zcela ignoroval informaci o dojezdu na palivo v nádrži a když jsme minuli Drážďany i Pirnu, tak nám na dálnici došla nafta. Ihr Revier ist die Autobahn . . . Ihr Tempo ist mörderisch . . . . Alarm für Cobra 11 :-) Pokaždé, když tohle od někoho slyším, říkám si . . . jak se to jen může stát . . . teď už to vím :-) Když jsme zakázali Kopečkovi bez motoru couvat po dálnici kam až to půjde v odstavném pruhu, začali jsme zvažovat další možné varianty. Lukáš našel na mapě benzinku cca 4 kilometry zpátky, tak se Kopeček oblékl do vesty, vzal si peněženku a vyslali jsme ho, jako Jeníčka ze známé pohádky o Perníkové chaloupce, hledat světélko s nápisem ARAL. Když Lukáš zkoumal polohu benzinky na mapě podrobněji, tak zjistil, že je vlastně až 14 kilometrů zpátky. No odvolali jsme tedy Kopečka "ze stromu" zpátky . . . do telefonu křičel, že vidí v dálce paneláky, ale že je to vážně hodně daleko. 

Poslední možností tak byla jen asistenční služba. Zavolali jsme tam a cca do hodiny a půl bylo na místě auto s mladým servisákem, který přivezl 20 litrů tekutiny, po které jsme poslední dvě hodiny toužili víc, než po krvi statného halibuta :-) Tedy alespoň my tři určitě :-) Při čekání jsem Kopečka žádal, aby si šel sednout na dálnici v reflexní vestě cca 100 metrů za auto místo trojúhelníku, ale nepochopitelně mou nabídku odmítl :-) Kopeček přivítal mladíka z asistenční služby výkřikem "we need diesel" a dál jen srabácky koukal, jak my s mladíkem riskujeme život v pravém pruhu dálnice při nalévání nafty do nádrže. Nakonec jsme tedy opět nastartovali a vyrazili směr DOMOV. Do Prahy jsme dojeli bez dalších překvápek kolem poledne a byli jsme rádi, že jsme v pořádku doma. Děkujeme všem za pozornost a čas, který jste věnovali čtení těchto mých výplodů. Také děkuji za toleranci mnoha pravopisných chyb, které jsem v rychlosti a únavě určitě napáchal. Některým z Vás ještě dlužím odpověď na mail, ale určitě to včas napravím :-) Ještě během dneška máte možnost tipovat, kolik vážila největší ryba, kterou jsme chytili. Není to těžké, tak hádejte a hlavně piště. Díky a zase někdy . . . Váš Dušan