Norský zápisník č. 7/2017

Přátelé, kolegové, kamarádi, tak a je to tady . . . právě čtete poslední letošní Norský zápisník psaný přímo v Norsku. Zítra nás čeká balení a odjezd směr Švédsko - Dánsko - Německo a domů. Norský zápisník č. 8 pošlu již z Prahy a bude v něm vyhodnocení naší soutěže . . . to znamená, že do té doby bych měl také asi vymyslet, co vám za to dám :-) Slíbil jsem, že uvidíte, jak tu zpracováváme ryby . . . pro všechny chatky (je jich tu asi 10) je k dispozici velká filetovací místnost, kde všichni zpracováváme dovezené úlovky a hned vedle je místnost s mrazáky, kam si dáváme svoje filátka. 

Teď už jsme tu úplně sami. Všichni odjeli a nikdo nový nedorazil, protože o víkendu je tu velká rodinná oslava majitele a sjedou se sem mraky lidí. Jinak jsme tu zažili sousedy Němce a Rusáky. Dnes bylo od rána moc hezky a dokonce i předpověď neslibovala žádnou divočinu, tak jsme se rozhodli, že navštívíme místní rybářský Paradise. Když tam dojeli Němci, tak proč ne my, reprezentanti naší maličké země v srdci Evropy. Tenhle Paradise leží na hraně místního fjordu a za ním je už jen volný oceán. Jede se k němu asi hodinu a po pravdě do dneška nás ta představa, jak jedeme hodinu ve vlnách na té naší skořápce, moc nelákala, ale kdy jindy, když ne dnes ? Cestou tam bylo téměř bezvětří a minimální vlnky. Stavěli jsme a zkoušeli chytat už cestou, ale měli jsme jen pár úlovků . . . pak to však přišlo. 

Nastala smršť, kdy hlavně Kopeček s Lukášem tahali z moře ryby jako v Makru z mrazáku :-) Neskutečný zážitek byl korunován hromadou velkých tresek a jedné doslova gigantické. Měla celkem asi 120 cm a myslím, že je to sen každého rybáře. Společně jsme vytahali za dnešek i slušnou sbírku Okouníků a Mníků. Já u toho dokonce zlomil prut, ano ten prut z LIDLu, ale kde jinde ho zlomit, než na místě zvaném Paradise. Jen mě mrzí, že ta treska, které mi ho zlomila nakonec zdrhla . . . býval bych z ní udělal na místě tatarák. Všichni jsme si přišli na své a každý si vytáhl pořádnou porci ryb. Kopeček křičel radostí a byl jak malý kluk . . . ještě . . . ještě . . . ještě . . . až jsme mu to museli zakázat a vysvětlit, že taky musíme "domů" a ty ryby zpracovat. Myslím, že nás nenáviděl za to, že jsme nenašli odvahu tam zajet dříve. Odjížděli jsme utahaný, ale plný zážitků a hlavně s plnou lodí krásných ryb. Cestou už byly vlny docela vysoké, takže jsme dorazili na Bolgu a mohli jsme se ždímat. Po příjezdu na ostrov nás čekalo kuchání, filetování, pytlíkování . . . pak odvézt odřezky a vnitřnosti zpět na moře, umýt loď, umýt filetárnu, umýt sebe, dotankovat do lodi . . . no docela makačka. K večeři byly špagety a teď už popíjíme pivečko a pomalu někteří balí, aby toho ráno neměli moc. Kopeček je výjimečně tichý a je na něm vidět, že je šťastný jako blecha. Halibut sice zůstává v cílech na rok 2018, ale tresku "metrovku" si může ze seznamu konečně vyškrtnout :-) 

Ještě dorazily nějaké otázky a jedna z nich byla, jak dostaneme ulovené ryby domů . . . tak ryby máme naporcované v pytlíkách a zamrazené . . . každý z nás má svůj termobox a ty nandáme do auta a dovezeme až domů. Limit je 15 kg na osobu, tak doufám, že to klapne. Další otázka byla, jestli tu jsou mořské panny . . . no neviděli jsme tu žádnou :-) Zítra nás čeká balení a úklid. Předat klíče musíme ve dvě odpoledne a trajekt nám frčí až v devět večer a to ještě musí Lukáš zavolat na lodní společnost, aby o nás věděli a zastavili se tu pro nás :-) Teď tu kluci pobíhají, balí věci a Lukáš pere. Já mám času dost, balím vždy až na poslední chvíli. Tak se zatím mějte a kdo ještě nesoutěžil, tak šup šup. Dobrou noc z Bolgy. Váš Dušan