Norský zápisník č. 7/2026

Přátelé, kolegové, kamarádi, je vám také taková zima ? Už se nám to krátí a je nám jasné, že za pár dní budeme opět nadávat na vedro a říkat si, že jsme si té zimy ve Skandinávii dostatečně nevážili. Včera pozdě večer na nás vykoukla krásná duha, tak po celém propršeném dni to pro nás byl opravdu zážitek.

Dnes je tu krásně a od rána svítí sluníčko, což znamená, že teploty poskočily až na neuvěřitelně letních 12 stupňů, což Míru "donutilo" opět vytáhnout dron a začít konečně poznávat i okolí našeho ubytování. Musel jsem ho krotit, protože se chtěl mazat opalovacím krémem a brát plavky.

Nutno říct, že ačkoliv je poměrně pěkné počasí, tak na moři jsou stále vlny, které si asi rádi odpustíme. Oficiálně se dnes už rybařit na moři může, ale když jsme v situaci, že nepotřebujeme další úlovky, tak je to asi zbytečné, takže dnešní den je opět zasvěcen odpočinku, probírání vážných i nevážných témat, zpěvu, tanci a hlavně kávě. Mírova bezedná zásoba kapslí nás naplňuje láskou nejen k němu, ale také ke kávě, a hlavně nás naplňuje kofeinem.

Vzhledem k zítřejšímu odjezdu nás dnes čeká balení a úklid, takže tento díl Zápisníku píšu raději trošku s předstihem, abych nebyl zbytečně ve stresu. Více než jisté je tedy to, že letošní ročník ukončíme, pro nás nečekaně, bez halibuta. Víme také to, kolik vážila největší ryba naší letošní expedice, kterou letos chytil Kopeček. Napovím vám, nebyla to makrela.

Dušan