Norský zápisník č. 8/2017

Přátelé, kolegové, kamarádi, tak je to za námi. V pořádku jsme se vrátili domů a letošní Norway Fishing Expedition je minulostí. Zatlačte slzu a těšte se na Norway Fishing Expedition 2018, která vypukne již za necelý rok na Nordskot Brygge. Cesta domů byla rychlá a bezbolestná. V pátek ráno jsme vstávali s tím, že všichni máme už tak nějak předbaleno a čeká nás jen úklid a pak dlouhé čekání na trajekt. Celé dopoledne probíhalo hromadné zevlování a dojídání zbytků. Domeček jsme měli opustit ve 14:00, ale naštěstí se klukům podařilo dohodnout, že můžeme ryby v mrazáku nechat opravdu až do večera. Ve dvě odpoledne jsme tedy opustili Bolga Brygge a čekalo nás krásných 7 hodin čekání na trajekt. Kluci dostali nápad, že bychom si mohli čekání zkrátit vycházkou k místní hoře, kdy by měla být jakási trhlina, kterou se dá prolézt na druhou stranu ostrova. Byla :-) Po pár stovkách metrů jsme vylezli opravdu na nádherné místo, odkud byl úžasný výhled. Cesta k němu byla tedy spíš pro kamzíky, ale šlo to zvládnout. Dolů po druhé straně hory to bylo složitější a vzhledem k tomu, že se muselo po laně, rovnou jsem to vzdal. Kluci sešplhali zdárně a já se vracel zpátky kamzičí stezkou, kde jsem se dvakrát vysekal a zahučel mezi kameny. No naštěstí jsem si nohy nezlámal, jen trochu narazil zadek. Poučení pro příště - nelez na skály, když máš boty s hladkou podrážkou :-) Cestou jsem ještě po žebříku vylezl na vodárenskou věž a pokochal se výhledem. 

Když dorazili i kluci, musel Mirek boty úplně vyhodit, protože cestu jim prý zkřížil nějaký močál. Kolem páté jsem udělal poslední drobný nákup, abych po cestě nepošel hlady a čekali jsme dál. Zhruba v osm večer jsme se vrhli na plnění našich beden. Máme nové krásné bedny na 60 litrů . . . nacpali jsme to až po okraj. Na osobu je povoleno vyvézt jen 15 kilogramů ryb a odhadem jsme měli v bednách ryb o pár kilo víc. Museli jsme doufat, že nás celníci nechytnou. Naložili jsme auto a přesunuli se k přístavu vyhlížet trajekt. Ten dorazil něco po deváté a nás čekala 90 minutová plavba na pevninu do města Ornes. Na trajektu jsme se uvelebili a dali si kávu z automatu . . . mě stála 20 NOK, Lukáše asi 14 NOK a Kopeček měl kafe za 1 NOK. Jak je to možné se neptejte :-) Pravděpodobně je to nastavené tak, že kafe teče furt, ale nikoho v Norsku nenapadne to nějak obejít a všichni hází 20 NOK. 

Po vylodění v Ornes jsme na nic nečekali a pádili směr Švédsko. Hranice byla zdolána bez celních procedur, protože byla hluboká noc. Chvilku jsem zvažoval, že pojedu bez světel, aby nás neviděli, ale to jsem rychle zavrhnul. Hlavně, že to dobře dopadlo. Prvních pár kilometrů ve Švédsku jsem málem trefil lišku a opravdu trefil nějakého ptáka. Pak vyrazil na svůj úsek Kopeček a málem sestřelil losa. Poznal jsem to tak, že jsem sletěl ze sedačky, kde jsem ležel a akorát usínal. Zahučel jsem na podlahu a rozseknul si koleno. Když se rozednělo, jelo se hned líp a my se mohli i kochat nádhernou švédskou krajinou. Od Stockholmu nahoru je Švédsko opravdu nádherné. Lesy, jezery, fjordy . . . jako z románů Rosamunde Pilcher :-) Naopak od Stockholmu dolů je to docela bída. Tentokráte jsme jeli non stop, abychom byli v Praze nějak rozumně. Bylo to vyčerpávající, ale smrad a touha po našich rodinách nás hnal vpřed :-)

Mezi Švédskem a Dánskem jsme opět využili most a v neděli nad ránem už zastavil náš kočár v přístavu Rodby. Nalodili se na trajekt směr Německo a šli nakupovat. Teda všichni až na Kopečka, který šel někam spát. To jsme zjistili v okamžiku, kdy trajekt přistával v Puttgardenu a my chtěli startovat. Lukáš pro Tomáše doběhl, našel a vzbudil. Bylo to chlup . . . mohl spící odplout zase zpátky do Dánska :-) Cesta Německem už byla rychlá a do Prahy jsme dorazili v neděli před polednem. Letošní expedici hodnotíme kladně, jen ten halibut stále chybí :-) No nic, příště budeme chytřejší. 

Ještě jednou bychom chtěli poděkovat za zájem, který naše expedice vzbudila . . . je to opravdu rok od roku lepší. Myslím, že jsme odpověděli všechny vaše dotazy . . . mám tu jen poslední a to byla otázka "kdo řídil loď a jak rychle jezdí" . . . v řízení jsme se střídali ve stejné sestavě jako auto, tzn. Lukáš, Kopeček a já . . . myslím, že nejvyšší zaznamená rychlost byla dle GPS asi 27 km/h. Zbývá jen jediné . . . vyhodnocení soutěže. Hlasovalo vás celkem 27 !!! Super účast . . . myslím, že nejvyšší v dějinách. Takže . . . nejtěžší ryba, kterou jsme chytili (Kopeček) vážila rovných 15,00 kilogramů ! Výhercem je Eva S., která váhu trefila téměř přesně a poslala hodnotu 15,60 kg a vyhrává tak hrníček "Norského zápisníku", borůvkovou marmeládu a samolepku. Na druhém místě byla paní Jana M. s odhadem 16,00 kg a ta získává slušivou čepici "Bolga" a samolepku "Norského zápisníku". Třetí místo obsadili společně s tipem 13,50 kg slečna Eva T. a pan Petr H. Oba od nás dostanou samolepku a ještě nějakou drobnost pro radost. Všichni výherci budou obesláni mailem a dohodneme předání výher.

Ještě bych si dovolil vyhlásit výherce zvláštní kategorie a to je "vzkaz roku" :-) Vašich vzkazů dorazilo opravdu hodně a moc děkujeme, ale asi nejvíc nás pobavil vzkaz od čtenářky, která zůstane utajena, ale obdrží také malý dárek. Ten vzkaz zněl takto:

"Jako fotky ryb o.k., ale matky na matersky potrebujou tela! Tela rybaru. NE ryb. Jako sorry, ale Kopeckuv blazeny vyraz nad metrovou rybou nikdy nenahradi pohled na nevymakane tela nevymakanych rybaru! Priste bych prosila vice detailu :D"

Tak snad příště nezklameme :-)

Tak to je konec. Hezký zbytek léta. Váš Dušan