Norský zápisník č. 8/2022
Přátelé, kolegové, kamarádi, jsme doma. Další rok naší
expedice máme za sebou. Tu letošní bych zhodnotil asi jako ročník
s nejošklivějším počasím. Odjez jsme měli naplánován na pátek dopoledne,
ale po několik dnech, kdy jsme se nedostali na moře, rozhodli jsme, že si pobyt
dobrovolně zkrátíme o pár hodin a vyrazíme již ve čtvrtek odpoledne. Sbaleno
jsme stejně všichni už skoro měli, trajekt máme vždy zaplacený s tarifem,
který umožňuje plavbu téměř kdykoliv, tak nebylo na co čekat a vyrazili jsme
k domovu. Za vytrvalého deště jsme naložili náš bus a rozdělili úlovky do
jednotlivých beden. Letos jsem si dovezl krásných 19,2 kg rybích filetů. Za ten
nadlimit v podobě 1,2 kg se tímto norskému království a Ministerstvu
rybolovu omlouvám. Cesta po úzkých silnicích kolem fjorů byla opravdu
"výživná", protože do té naší pojízdné stodoly se vítr opíral jako do
billboardu. Cestou jsme viděli v přístavu ve Finnsnes výletní loď
Hurtigruten, která tu zajišťuje převoz turistů po norském pobřeží.
Po překročení hranic Švédska se počasí uklidnilo a po
pár hodinách vysvitlo sluníčko. Když jsme míjeli ceduli, označující překročení
Polárního kruhu, vzpomněli jsme na mnohem krásnější turistické centrum, které
je na Polárním kruhu v Norsku. Švédsko to pojalo nízkonákladově a cedule
označující tento bod slouží spíš jako místo pro samolepky. Lukáš oslavil
přechod tohoto pásma tlustým kolečkem "Herkulese". Na dálnici jsme pak
navštívili naší tradiční jídelnu v podobě fast foodu MAX. Lukáš dělal
chvilku, že se ho to netýká, ale i on nakonec "podlehl". Ke cti mu slouží, že
si nedal hamburger, ale něco lehčího. Hranolku mi ale ukradl. Následoval úprk
kolem Stockholmu, kde jsme každý v duchu děkovali klukům z dílny GPS,
díky kterým jsme mohli tento ročník naší expedice dokončit zdárně. Do přístavu
v dánském Rodby jsme dojeli v pátek kolem osmé večerní.
Cestou jsme si opět ověřili, jak je Švédsko rozlehlá a krásná země. Jen cesta přes toto území nám zabrala 22 hodin čisté jízdy. Když přičteme zastávky na čůrání, jídlo, střídání a nedejbože kakání, tak jsme na jednom celém dni. Pak si člověk připadá jako blbec, když se má hlásit domů, kde je a celý den píše do SMS jen "Švédsko". Cestou do Norska je rodina namlsaná, jak to rychle ubíhá, protože po vyjetí z Prahy, hlásíme za necelých 90 minut "Německo". Za dalších 8 hodin "Dánsko" a po dvou hodinách jízdy již oznamujeme "Švédsko". No a pak to přijde. "Co v tom Švédsku tak dlouho děláte" ? Přes Švédsko jezdíme rádi. Na diskuzních fórech čtu, že lepší je cesta přes Norsko, ale kdo ji párkrát zažil, už nechce nikdy jinak než přes Švédsko. Příroda je krásná sice až od Stockholmu na sever, ale dá se frčet rychle a mnohdy se stane, že třeba hodinu nepotkáte jediné auto. Na palubě trajektu nás opět přivítal západ slunce, který jsme si již řádně unaveni vychutnali na horní palubě. Po přistání v německém Puttgardenu jsme se natěšeně vrhli na nákupy v Border Shopu. Lukáš působil dost dojatě a svěřil se mi, že jeho nejoblíbenější film je stejně Titanic.
Byl jsem mile překvapen, že se snad svět vrací do
normálu, protože za celou naší letošní expedici po nás nikdo nechtěl žádné
doklady, natož Tečku. Na trajektu měla respirátor snad jen jedna rodina, tak
snad . . . držme si palce. Cesta do Prahy pak už proběhla poměrně rychle a
hladce. Asi i proto, že jsem konečně usnul na delší dobu, tak jsem se probral
až "díky" kostkám na Hlávkově mostě na Štvanici.
Už se mě pár z vás ptalo, co dál ? Kam příště ? Nebojte, nezklameme vás. V roce 2023 nás čeká 9. ročník naší expedice a jedeme ještě trochu víc na sever. V srpnu 2023 nás přivítá Mikkelvik Brygge (https://mikkelvik.com/). Tento resort leží nad městem Tromsø, na které se já osobně těším. Cesta nám zabere cca 37 hodin čisté jízdy a tak snad už konečně zavítá naše expedice i na území Finska. Co myslíte, bude se nám tam líbit ? Prý jsou tam i halibuti !
Co teď ale řešíme nejvíc je to, kam s naší expedicí zavítáme v roce 2024. Možná si říkáte, že je zbytečné to řešit dva roky předem, ale ta nejlepší místa se musí opravdu objednávat tak rok a půl dopředu. Bude to naše expedice výroční, desátá, tak chceme něco, co pro nás bude opravdu výjimečné ať již lokalitou nebo vybavením ubytování. Zatím nevíme, ale věřte, že než vyplujeme na moře příští rok, budeme mít o tomto již určitě jasno. Navrhnul jsem, že příští rok halibuta chytat nebudeme a schováme si to až na 10. rok naší expedice, že to bude hodně, hodně silný a emotivní zážitek, ale Kopeček jen zakroutil hlavou a pronesl něco, co slušný reportér nezveřejňuje. Je to za dlouho, a já pevně doufám, že nám to nic a nikdo nepřekazí a s tou skvělou partou kamarádů, za které jsem každý den vděčný, si tohle naše výročí společně užijeme na místech, které máme tolik rádi. Dost bylo dojímání !
Váš Dušan