Olympijský zápisník č. 2/2012

Zdravím z olympijského Londýna! Dneškem se ze mě stal pravý fanoušek olympijských her - navštívil jsem totiž první sportovní disciplínu v životě a to atletiku. Začnu ale postupně. Po vydatné snídani, která se skládala ze stejných surovin jako včera, jen doplněna o hořčici, kterou jsem konečně našel, jsem se vypravil metrem do nákupního střediska ve čtvrti Hammersmith. Tady Bambulka plánoval utratit vetší část svého kapesného, které si pro olympijskou dovolenou vyčlenil. Chtěl si zakoupit kalhoty, svetr a oblek . . . odcházel jsem s nákupem, který se skládal ze 2 triček s prasátkem Peppinou, samolepkami s prasátkem Peppinou, ponožkami s prasátkem Peppinou a výhodným balením 7 barevných kalhotek s medvídkem pro 7 leté holčičky pro mou 3 letou dcerku. Na nakupování nesnáším 2 věci . . . placení a zkoušení si věcí ve zkušebních kabinkách. Proto jsem se rozhodl, že v zájmu zachování slušného zdravotního stavu vynechám zkoušení a nakoupím jen pro ostatní. Cestou na nákupy jsem si upravil názor ze včerejška, že Londýn je prázdný a bez lidí. Metro bylo natřískané k prasknutí. Výhodou olympiády je to, že člověk nemusí hádat odkud kdo pochází, protože to obvykle prozradí oblečení dotyčného / dotyčné. Odpadají pak výkřiky typu . . . "to je debil, to musí být určitě Němec" nebo "ty vole, to je samice, to bude určitě Portugalka". Teď rovnou zjistíte, že ten debilní Němec je Kanaďan a ta nádherná kočka není z Portugalska, ale z Ruska :-) Chci tím říci, že metro a Londýn obecně je teď plný lidí v dávajících najevo svou příslušnost ke svému rodišti. Já mám krásnou českou kšiltovku, protože nic jiného mi bohužel z olympijské kolekce není, snad s výjimkou hrníčku, ten mi padne docela slušně do ruky. No nic, alespoň ušetřím :-)

V Českém domě je stánek se suvenýry s olympijskou kolekcí od Alpine Pro a každý den se chodím dívat, jestli nepřibylo tričko XXXXXXL, bohužel marně. Dokonce i těch 50 Liber bych za něj dal. Z nakupování jsem byl tak utahaný, že jsem si na hotelu 2 hodinky intenzivně odpočinul a následně odpoledne vyrazil do Stratfordu na olympijský stadion. Cestou tam jsem jel metrem, což je trasa pomalejší a potkáte mnohem víc lidí, jedoucích z práce, co se s vámi jistě rádi přetahují o dveře v metru. Stratford je jeden obrovský komplex, kde je mimo hlavního stadionu i aréna na plavání a basketbal. Samotný olympijský stadion je krásný a skvěle ozvučený. Jelikož jsem měl lístek do předposlední řady, tak vynechám popis toho, co se dělo na ploše, protože to si snad i já zítra přečtu na internetu. Někdo tam běhal a další človíčkové zase skákali. Zítra mám lístek o 5 řad níž, tak snad už i něco uvidím. Během večera proběhlo několik slavnostních ceremoniálů, kde se předávali medaile úspěšným olympionikům. Bylo pro mě obrovským zážitkem, že jsem si mohl hned první den na olympijském stadionu zazpívat hymnu pro vítěze . . . jen škoda, že Ruskou. Bylo mi té sportovkyně líto, že s ní nikdo nezpívá, ale obávám se, že na rozdíl od kolem sedících, z mého zpěvu nic neměla.

Ještě před odjezdem ze Stratfordu jsem rychle proletěl nákupní centrum, které tam také kvůli olympiádě vyrostlo. Je smutné, když si člověk uvědomí, že většina z toho, co vidí se bude muset po hrách zbourat, protože nevím, k čemu by byl místním obchoďák, kde si mohou koupit nejluxusnější kabelky, hodinky, atd. když se jedná o nejchudší předměstí Londýna. Každopádně organizaci mají Angličani zmáknutou dokonale. Nemáte šanci jít jinam nebo se ztratit. Zpátky do centra jsem využil rychlovlak, který vás pohodlně za 6 minut vysadí na hlavním londýnském nádraží King´s Cross. Po pár minutách jsem již seděl v Českém domě a popíjel točenou "plzeň". Poštěstilo se mi dnes opět narazit na někoho, kdo se se mnou toužil vyfotit . . . tentokrát se jedná o manželský pár Kateřina a Matt Emmons. Po půlnoci jsem ještě zašel na kebab do protější kebabárny. Pak už jen přesun autobusem na hotel a rychle napsat tento report pro vás, fanoušky sportu a Bambulka Travel :-) Váš Dušan B.